Blížil se den "D" jubielní sraz třídy ve Vimperku. Tak tedy nasedám do vlaku a hurá na Šumavu.
Ve vlaku si musíte zadat a vytisknout jízdenku sama (nasadit brýle a mít drobné). Pojedu-li vícekrát, bude to v pohodě. Přijíždíme do města s předstihem, těším se, že budu moci zajímavé domy a zákoutí vyfotit. Byla sobota, téměř všude klid, připadalo mi to, jako v lázeňském městě. Zasedla jsem do kavárny na zmrzlinu a rozjímala, vzpomínala. Tady byly taneční, vedle v kadeřnictví účes, tady jsem mamce koupila povlak na polštářek. V obuvi jsem pod pultem měla schované barevné froté ponožky. Pamatujete na ně? S panem profesorem jsme modelovali různé obrazy (nedávno doma při bílení jsem na jeden přišla). HEZKÉ a MILÉ!
Odcházím z kavárny a již vidím hlouček děvčat, jak se shromažďují, mávám na ně a ještě chvíli čekáme. Sešlo se nás 16, z toho již dvě nežijí. V hotelu zasedáme, šveholíme a nakonec povečeříme. Byl to prima den.
Další zastávkou byly Hoštice a víte proč? Moje známá, tam prodává v krámečku na návsi. Hoštice jsou známé z filmu SLUNCE, SENO od režisera Zdeňka Trošky. Tak tedy se stavím nejprve u ní na kafíčku a ona mi poví směr. Nabízí mi pohledy z filmu a dává razítka a jdi se poohlédnout, pan rejža je v hospodě. Tak tedy vyrážím, v předzáhrádce si dávám pivko a čekám a čekám... No nic se nestane jdu dovnitř. Omlouvám se, zda by se podepsal a vyfotil pro náš internetový portál. S radostí a ochotou!