Sobota byla jako vymalovaná a přímo vybízela vyrazit někam do okolí. Tentokrát jsem měla parťačku, moji snachu. Chlapi zůstali v chalupě a my děvčata vyrazila do světa. Kola nabita, zapnutý tachometr a hurá na výlet.
Přes Milešov jsme zajely do Opárenského údolí, že si dáme malé občersvení v Černodolském mlýně, jenže tam bylo tolik lidí, aut, kol, motorek, že jsme to vzdaly. A navíc tam ještě byla i svatba, zřejmě byli svatebčané ubytováni v přilehlém penzionu. Podél Lukovského potoka jsme dojely do Malých Žernosek, sjely jsme k labskému přívozu na samém kraji Porty Bohemiky. U přívozu je příjemná hospůdka a tam to občerstvení opravdu chutnalo.
Kolem Labe jsem podjely dálnici, dojely do Litochovic nad Labem a přes Chotiměř dorazily do Velemína. Pěkné stoupáky. Tam jsme si před cukrárnou daly moc dobrou meruňkovou zmrzlinu. Naproti je motorest, kde výborně vaří a je tam vždy hodně hostů. Tak tomu bylo i nyní. Dala jsem se do řeči s důchodcovským párem, probrali jsme, jak život jde, co se nám líbí a nelíbí. Načež pán lakonicky povídal - jsem veliký kliďas, ale nelíbí se mi, že z nás dělají blbce. Říkám mu - raději se budeme bavit o tom, co nás baví, nebudeme si kazit dobrou náladu. Rozloučili jsme se, my nasedly na kola a pokračovaly k domovu.
Ještě jedno zastavení na hezké lavičce v lese, to je místo, kam vyrážím na bledule zjara a pak už nás přivítal domov. Najeto 55 km a z 55 procent jsme jezdily do kopců. Bez elektrokol by se to nezvládlo.
Opět jen dodávám, že České středohoří je úžasné, ať se vydáme jakýmkoliv směrem, všude je pěkně a je pořád co objevovat. Ať už se vydáme pěšky, autem, či na kolech. Nyní v létě příroda září sluncem, obilnými lány, stinnými lesy, chladivou vodou. Krásu našeho Českého středohoří hned tak něco nepřekoná. Léto budiž pochváleno!