Tahle vzpomínka je přes půl století stará, byl jsem tenkrát mladý pyšný orel a mou budoucností byla široširá klenba nebeská. Tak proč bych si sakra měl od huhňavé baby v kytičkovaném šátku nechat ze svých mocných dravčích pařátů číst nějaké čáry osudu, života, myšlení a já nevím čeho všeho. Jediným nezodpovězeným životním otazníkem pro mě tehdy bylo, jestli se mi podaří sbalit krásnou Aničku Svitáčkovou, nebo jestli dá přednost tomu brejlounovi, co s ním už dvakrát byla na čajích.
Život však splašeně cválá a přistřihl nám mladým orlům křídla. Prostě nás změnil v jiné ptáky. Někoho v šedého vrabčáčka skromně ozobávajícího koňské koblížky, někoho v pštrosa s hlavou v písku, někoho ve skřehotající vránu, jiného zas ve zlodějskou straku a tak dále. Jen pro zajímavost, já konkrétně jsem se po sňatku s ráznou slečnou Vlastičkou S., učitelkou prvního stupně základní školy, poměrně rychle metamorfoval v papouška, co umí disciplinovaně opakovat slova, která ho naučej. No co, jak již jsem dříve někde uvedl, bát se vlastní ženy přece není žádná zbabělost!
Proč o tom hovořím? Chtěl jsem se jen tímhle oslím můstkem doškobrtat k přiznání, že dneska už bych té minoritní babě v šátku asi oněch pět korun dal. Kdybych totiž tenkrát tušil, že budoucnost nespočívá jen v orlím kroužení po nebeském blankytu, ale sestává třeba i z placení složenek, odnesení kabátů do čistírny, shánění instalatéra, povinných návštěv u tchýně v Poděbradech, vymejšlení argumentů, proč právě teď musím jít s ostatními exorly na pivko, užívání gastrogelu, škemrání o to, abych se mohl koukat na fotbal namísto Angeliky, markýzy andělů… atd., nechal bych se o ní informovat.
Takže jsem vymyslel, že budu sám sobě do vlastní budoucnosti věštecky nahlížet. A to tak, že v podobě takzvaných krátkodobých operativních věšteb. Abych byl vždy předem připraven na to, co mě čeká a nemine. Například než půjdu na naši pravidelnou mariášovou seanci, provedu si věštecký rozbor, jak mi půjde karta. Alespoň pak třeba nebudu naštvanej, že jsem prohrál tolik peněz. Anebo každý ráno hned po probuzení provedu věštecký úkon za účelem zjištění, jestli mě čeká úspěšnej nebo blbej den. A podle výsledku pak do toho dne vstoupím, buď s úsměvem, nebo již smířen s tím, že přijde nějaký průser. Prostě budu v každém okamžiku na všechno nachystán, což mi dá báječnou duševní vyrovnanost.
Jenže jak to udělat, jakou věšteckou proceduru použít? Prostudoval jsem na internetu všemožné metody, ale nic mi nevyhovovalo. Různá hádání z karet, z kostek, z kávové sedliny, z momentálního postavení vesmírných těles, z vosku odkapávajícího do vody, z rozsypaného hrachu, z numerologické analýzy datumu a podobně, jsou moc složitá, komplikovaná, prostě uživatelsky na nic. Nějakej čas jsem zkoušel takzvanou bibliomantii, což jest otevření náhodně vybrané knihy na náhodně zvolené stránce a náhodné zabodnutí prstu do textu. Označená věta pak měla napovědět, co mě čeká. Ani to nebylo dobré, vycházely mi děsný pitominy.
Naštěstí platí, že nejlepší věci jsou ty nejjednodušší, a já udeřil hřebíček na hlavičku. Klasicky jsem spojil příjemné s užitečným. Už léta nesnídám, jen ráno sežeru hrst směsi různých oříšků, rozinek a kandovaného ovoce. Kupuju si to v pytlíčkách pod názvem… ne radši ho neuvedu z důvodů nepovolené reklamy. Takže jsem si z té ranní hrsti udělal operativní věštírnu. Spočítám sortiment na dlani a je to. Když je víc oříšků kešu než lískáčů, bude dobře (kešu já nejdradši), když je hodně vlašáků, bude smůla, buráky znamenají ostražitost, rozinky příjemný setkání s nějakou ženskou, kandovaný meruňky naopak protivnýho chlapa a tak dál, udělal jsem si v tom svůj systém a jsem naprosto spokojen. A každej den hned od rána psychicky vyrovnaný. Přátelé, vřele doporučuju. Tak, pro dnešek končím, jdu si koupit věštírnu na příští týden.
