Pražská ZOO v Troji se celoročně těší velkému zájmu návštěvníků. Nejčastěji potkávám dospělé s dětmi různě vřeštícími. Některé se dožadují pohlazení tu tygra, tu medvěda, nebo vstupu do klece s opeřenci menšího i většího vzrůstu. Chlácholivé řeči rodičů i prarodičů vysvětlují nebezpečí a upozorňují, že plyšovou podobu zvířátka při odchodu dítěti koupí. Zda tak učiní, mi není známo, tuším, že mnoho ze slibujících osob při znalosti současných cen doufá v zapomenutí.
Přiznám se, že jsem nikdy zoologické zahrady nevyhledávala. Nějak jsem se nemohla srovnat s klecemi, voliérami, příkopy, čili nedostatkem prostoru pro volný pohyb. Ani teď jsem se zprvu necítila ve své kůži při pohledu na tygra, který se pohyboval po trase asi deset metrů tam a deset stejných metrů zpět. Už dávno chápu přirovnání, že se někdo může cítit jako tygr v kleci. Nicméně, moje pocity jsou bezpředmětné, zoologické zahrady jsou dnes prostorné a mnoho zvláště ohrožených druhů zvířat zde nachází ochranu. A když se přidá zábava, vzdělávací aktivity, osvěta, vyjde na denní světlo rekreační areál, ve kterém si každý může najít to, co ho baví, nebo zajímá. Protože jsou zde i místa občerstvovací, odpočinková, vybavená herními prvky pro děti.
Po cestičkách v pražské ZOO jsem se procházela nejen kvůli pohledům na zvířata, tentokrát jsem si všímala i věcí, kolem nichž většina návštěvníků projde bez pozornosti. Například jsem se dozvěděla, že herec Vlasta Burian daroval ZOO dva lachtany. Uvádí to pamětní deska. Nebo jsem se dozvěděla jméno zakladatele a prvního ředitele - Jiřího Jandy.
Zaujala mě podivná plastika s otvory, v nichž jsou umístěny obrázky. Netušila jsem, že títmo výtvorem se naše republika prezentovala na výstavě EXPO 2015 v Miláně. Teď už to vím.
Nahlédla jsem do štoly, jejíž vybavení připomíná 2. světovou válku, prohlédla si horninu se železnou rudou.
Lanovka v ZOO? Proč ne? Areál je situován ve svahu s převýšením asi 38 metrů na ploše 58 hektarů a ujít se tady dá 10 km. Tak proč si cestu nezkrátit? Jízdenka stojí 25 korun a jednosedačková lanovka mě vyvezla za pár minut. Sotva jsem se stačila z výšky porozhlédnout doprava, nebo doleva.
Co bych kromě zvířat doporučila každému, je zastavení alespoň na jedné vyhlídce. Směrem na jih je vidět Vltava se vzdáleným Pražškým hradem, nebo Dejvice s dominantní budovou hotelu; možná, že už se jmenuje jinak, ale pro mě zůstane Internacionalem.
Směrem na sever se dívám do kopce Sklenářka, pod nímž se nacházejí výběhy pro žirafy a nový, nádherný pavilon pro gorily. Na obzoru se rýsují paneláky, jejichž část patří do katastru Troje, ty další už stojí v Bohnicích.
Kdyby zařízení fungovalo, zjistila bych, jak rychle běžím. Geparda bych nedohonila, pes by mi také utekl, zajíc by pelášil, že bych viděla jen jeho míhající se ocásek. Hlemýžď, nebo lenochod, těm bych to natřela! Až sem příště přijdu, a nikdo mě nebude pozorovat, zjistím, s kým si mohu svoje síly poměřit.
Jako velmi zajímavou vnímám geostezku - https://www.zoopraha.cz/zvirata-a-expozice/kam-v-zoo/ostatni-stavby/4780-geostezka.
Zkameněliny v kombinaci s pohledy do dáli po cestě ke Gočárovým domům patří k tomu, kvůli čemu se asi do ZOO vrátím.
Z letáčků a různých panelů jsem se dozvěděla, že bych mohla pozorovat krmení zvířat, pro děti zajistit zážitkové programy, adoptovat zvíře (se skupinou dětí jsme před několika lety adoptovali žábu), a dokonce bych mohla pro zvířata zajistit stravenky. Když přidám několik stovek druhů zvířat, tak takové pestré nabídce se nedá odolat. Člověk občas změní názor, a je toho hodně, co jsem neviděla, nebo jen zběžně prohlédla. Vím, že si areál pražské ZOO určitě půjdu užít.