Je mu osmaosmdesát, ale pracovní plán má nabitější než mnozí třicátníci. Nedávno zahájil v Divadle Na Jezerce unikátní výstavu. Skládá se z fotografií, které dokumentují jeho život. Jsou z divadel, filmových natáčení, ale najdeme tam i snímky ze soukromí - se ženou, s dětmi, s vnuky. Navíc jde právě v těchto dnech do kin film Školní výlet, ve kterém si také zahrál.
Na výstavě jsou snímky z vašeho soukromí. Kolik vlastně máte vnoučat?
Když něco slavíme, běžně se nás u stolu sejde tucet. Mám tři vnuky a už dokonce i dvě pravnoučata.
Rozumíte si s nimi?
Samozřejmě, se všemi vnuky mám hezký vztah. Snad o tom svědčí i to, že jsem hostoval na albu mého vnuka Matěje. Jeho kapela hraje metal, já si s nimi zahrál na pozoun.
Co vás vedlo k uspořádání takové výstavy?
Výstava je součástí cyklu Paměť divadla a filmu, který připravují divadelní historička Marie Valtrová a Jan Hrušínský. Vedu si statistiky a podle nich jsem od roku 1945, kdy jsem začínal s profesionálním divadlem, absolvoval sto osmdesát premiér. Znamená to tři premiéry ročně, hrůza, co lidi snesli.
Ptají se vás lidé často, jak si ve svém věku zachovávate dobrou kondici a chuť stále pracovat?
Ptají. Na to nejde jednoduše odpovědět. Ale pracuju na tom, to ano, podívejte, piju bílé víno, červené je pro starce. Dříve se mi podobně jako mnoha jiným někdy nechtělo do práce. Měl jsem zkoušku či představení a říkal jsem si, že bych si raději doma muzicíroval nebo jen tak ležel. A teď, když nemám některý den co na práci, připadá mi promarněný. Nemám rád volné soboty, neděle. Také jsem zjistil, že nemá cenu se kvůli čemukoli stresovat.
Dokážete se nestresovat? Jde to vůbec?
Jde to. Samozřejmě trvalo, než jsem to pochopil. Dříve jsem si dával na Silvestra předsevzetí, že přestanou kouřit, že zhubnu, že budu dělat to či ono. Dneska vím, že zbytečně, že život to stejně nějak zařídí. Jsem fatalista a věřím, že osud je člověku dán shůry.
Co vám naopak v životě dělá radost?
Jsem spokojený pokaždé, když vyjedu na chatu na Sázavě. A protože se už nestresuju, už mi ani nevadí, že ryby neberou, že je tam houbařů víc než hub. Dříve mě to štvalo, teď ne.
Kromě výjimečně vysokého počtu rolí jste výjimečný ještě v jedné věci: s vaší ženou Věrou jste byli spolu šedesát let. Nemohl byste na to v době, kdy se každé druhé manželství rozvádí, dát nějaký recept?
Podívejte, já od svých šestnácti let chodil s pěti Věrami. Co slečna, to Věra. Tu poslední jsem si vzal a žádná další Věra mě už pak nezajímala. Ta moje totiž byla nejlepší. Byla tanečnice, nejhezčí ze všech a ještě k tomu prakticky založená. Kutila a vařila a já chodil okolo a radil. Všechny ty roky, které jsme byli spolu, jsem každý den chodil domů na oběd. Když jsem měl ráno zkoušku v divadle a pak odpoledne další, nešel jsem s kolegy do restaurace, ale šel jsem se najíst domů. Neměl jsem důvod ohlížet se po jiných.
Vratislava Hofmanová
Lubomír Lipský
Jeden z nejpopulárnějších a nejobsazovanějších českých herců se narodil 19.dubna 1923 v Pelhřimově. S bratrem Oldřichem a dalšími kamarády tam později založili Dramatické studio mladých, v roce 1945 byl jedním ze zakladatelů Divadla satiry. Od roku 1996 vystupuje v divadle ABC, hostuje v Divadle Na Jezerce. Mezi jeho nejznámější postavy patří děda Potůček ze seriálu Tři chlapi v chalupě. Má dvě ceny Thálie.
