Je leden, sluníčko střídá déšť a sníh je jen na horách. Když je sníh, ráda od mládí stavím sněhuláky. Když není, tak si ho vyrobím s polystyrenových koulí, které spojím k sobě drátkem, uháčkuji čepičku a šálu přišpendlím knoflíky jako oči, pusa je z řetízku, nos také.
Venku v truhlících sněhuláci vypadají docela hezky. Dnes jsem si vyrobila jednoho z polystyrenového zvonku, který mi zůstal z Vánoc a doplnila koulemi z polystyrenu. Na zvonek jsem uháčkovala z dlouhých sloupků sukni, místo knoflíků udělala bambulky, kulicha a šálu. Pak jsem zarovnala kulaté vrchy tak, aby vše na sobě dobře sedělo, slepila herkulesem, ruce sněhuláčka jsem přichytla ještě párátky, nasadila čepici, kterou jsem přichytila špendlíky, omotala kousek špejle červenou bavlnkou a zabodla místo nosu a fixem domalovala oči, pusu a tváře. Sněhulák je jako živý. A jednu výhodu má - teplem neroztaje.