Na Štědrý den přicházím z návštěvy kolem 15. hodiny domů. Vidím muže, že přitápí do kotle dříví. V mé mysli je - bramborový salát mám hotový, tak připravím kapříka na smažení. Musím si také rozdělat v kamnech, tam se peče nejlépe a ještě prohodím do kotle uhlí, aby to déle vydrželo. Mezitím si udělám kávu a ejhle, konvice nesvítí - nefunguje. Manžel kouká v obýváku na televizi a vyjde a povídá, nejde elektrika. Chvíli čekáme a nic nenaskočí. Já jsem teď přikládal do kotle, aby to nevylítalo, já ani nemukám. Začíná se stmívat, kotel začíná syčet a pára jde ven. Nic se nedá dělat, musíme žhavé z kotle vysypat. V bytě je cítit emajl barva z panelů topení, pejskové se začínají bát, běhají stále za mnou.
Naši mladí s partou vždy dělají takový vánoční pochod na golf, tak pomalu k večeři se vrací, nemůžeme se jich dočkat. Přicházejí a už z dálky říkají, padly tři stožáry nedaleko, byly v mokřadu a pod tíhou sněhu se vyvrátily. To jen tak nebude!
Vidím přes okno, že přetahují plynové konve pod pergolu a zprovozňují gril. Vycházím a cítím vůni řízečků, totiž jsou zdravotnící a mají noční službu v nemocnici a odjíždí na 18 hodinu.
Vracím se do kuchyně a už je šero, tak si říkám, toho kapra péct nebudu, natož jíst kapra při svíčkách, ještě nám zaskočí kost. Přináším z verandy samorost svícen, ten nebyl snad dvacet let v provozu a dávám na stůl. Rybí polévka pěkně zavoněla a bramborový salát chutnal. Dáváme si štamprle a šup pod peřinu a jsme rádi, že jsme sami a 60+, nic nám neuteče. Spát nemůžeme, já si svítím mobilem, muž baterkou. Ve 23 hodin se rozvítilo, zázrak, zázrak,.. to zas nepůjde voda. Obcházíme celý dům, kde je nasvíceno, tak zhasnout. Dáváme si kávu s dezertem, štamprle a těšíme se na ráno.
Klid a mír všem!