Mám ráda naši krásnou zemi a procestovala jsem ji opravdu kříížem krážem. Jsou ale v Evropě i jiné zajímavé země, a mezi ně patří také Norsko, které se nesmazatelně zapsalo do mého srdce. Psal se rok 2017, začátek srpna a nás čekala dlouhá cesta pohodlným autobusem za nezapomenutelnými zážitky.
Vyjeli jsme ráno z Holešova, a celý den nám trval přejezd přes Českou republiku a Německo až do přístavu Rostok. Pozdě večer jsme se nalodili na trajekt a přes noc jsme se přepravili do Švédska. Potom už nás čekal dlouhý přejezd až do hlavního města Norska - Osla. Hranice Švédska a Norska odděluje Svinesudský most přes první fjord, který jsme viděli. V Oslu jsme navštívili krásnou zahradu - Frogner park, plnou kamenných soch a květinových záhonů. První nocleh jsme strávili v kempu na okraji tohoto krásného města.
Druhý den se počasí hodně pokazilo a začalo pršet. Před námi byla celodenní cesta překrásnou krajinou Norska, kde je hodně vodopádů, hor a fjordů. Jeden fjord jsme museli překonat i na trajektu.
Před večerem jsme dorazili do kempu, kterému naši průvodci říkali borůvkový. Skládal se z malých chatiček, které měly na střechách keříky borůvek, nebo malé stromky. Dalo se v nich zatopit a uvařit si čaj. Po výborné večeři, kterou nám připravili naši řidiči a průvodci jsme šli brzo spát, druhý den nás čekal celodenní pochod kolem rozbouřené řeky.
Další ráno bylo opět hezky a my jsme se mohli přepravit za dalším dobrodružstvím, tentokrát na pochod k ledovci. Po cestě jsme míjeli olympijskou halu na rychlobruslení. Na krátké zastávce jsme si mohli vyfotografovat modrý ledovec, ke kterému nás náš autobus po pár kilometrech přivezl. Cesta k jeho úpatí byla moc zajímavá.
Po krásně prožitém dni jsme se přepravili do Šmoulího kempu, do malých modrých chatiček, kde jsme strávili další noc v Norsku. Večer jsme se ještě prošli po okolí, a jak jinak, všude byly chatičky se zelenými střechami a některé i na nožičkách. Ten den se teplota vzduchu blížila 30 stupňům, a vedle kempu jsme si mohli koupit čerstvé jahody, které k mému překvapení, rostly na plantážích u kempu.
Další den se opět počasí pokazilo, ale to nám nic neubralo na touze vrhnout se za dalšími zážitky. Čekal nás výjezd autobusem vysoko do hor na horu Dalsnibba vysokou 1496m a lodní projížďka po Geirangerfjordu mezi skalisky, ze kterých se valily četné vodopády. Nejznámějši je vodopád, známý pod názvem sedm bratrů.
M
Počasí se umoudřilo, a my jsme mohli pokračovat v turistice, tentokrát po Šmoulí stezce, na jejímž konci nás čekal náš autobus a výborné pravé moravské klobásy. Z okolních velikánů skákali odvážlivci na padácích.
Dempsey a Makepeaceová
Nesmím zapomenout na všudepřítomné Trolly.
Ani na dřevěné kostelíky, rozeseté po celém Norsku, třeba v Lomu nebo v Ringebě.
Potom už nastal čas obrátit se, a vydat se na zpáteční cestu.
Ještě jedna noc v borovicovém kempu vedle divoké řeky a osvěžující koupel.
Čekala nás zastávka v Lillehammeru, kde se v roce 1994 konaly zimní olympijské hry, a potom už jsme překročili hranice do Švédska.
Projeli jsme zase pár set kilometrů přes Švédsko, přenocovali v kempu u moře a strávili příjemné odpoledne v městě Malmo, kde jsme potkávali příslušníky různých národů. Švédsko je známé svojí vstřícností k migrantům.
Večer jsme se v přístavu nalodili na trajekt, a po plavbě přes moře jsme se stejnou cestou přes Německo, přes Berlín, přes Děčín, okolo Prahy a po D1 vrátili bezpečně domů. Na tuto báječnou dovolenou budeme vzpomínat až do konce života, na krásnou severskou přírodu, na dobrodružné zážitky a na milé domorodce. Norsko patří mezi ty země, které jsou nejlepší k životu na naší planetě.
