Přibývá těch, kteří jsou znevýhodněni, protože nejsou zdatní v zacházení s internetem. Týká se to lidí všeho věku.
Přihlašte se bankovní identitou.
Zařiďte si identitu občana.
Zaplaťte pomocí QR kódu.
Daně můžete podat jen přes datovou schránku.
Ten dokument vám nasdílíme a vy ho pak podepíšete elektronicky.
Vyplňte online formulář. Ne, telefonicky nekomunikujeme, jen výhradně online.
Pro někoho jsou tyto věty běžnou součástí života, pro jiného zní jako signály z kosmu, jejichž obsah nechápe. Technologie jsou rok od roku modernější a ne každý dokáže využívat vše, co nabízejí. Problém je, že v mnoha směrech už nejde o to, zda je člověk využívat chce, ale že je k tomu společností nucen, byť to třeba není v jeho silách.
„Prudký nástup internetu v posledních letech přinesl fenomén, který nazýváme digitální propastí. Jedná se o zvyšování rozdílů mezi lidmi, kteří používají internet k celé řadě činností a těmi, kteří toho nejsou schopni či ochotni,“ píše se ve zprávě Českého statistického úřadu Senioři v datech 2022. Její autoři zmiňují, že právě lidé vyššího věku jsou tímto problémem nejvíce zasaženi, nicméně skutečnosti je taková, že i mezi lidmi mladšími je mnoho těch, na které je už současný přetechnizovaný svět zkrátka příliš náročný.
„Chtěla jsem pomoci mamince s vyřízením příspěvků, kvůli současnému zvýšení cen energií, ale prostě jsem to elektronicky nedala. Myslela jsem si přitom, že ovládám počítač průměrně, ale chtělo to po mě tolik dokumentů a úkonů, že jsme nakonec s mámou šly na úřad. Vůbec si nedovedu představit, že by to matka vyřizovala sama a to přitom ovládá internet, umí posílat maily, vyhledává si informace,“ vypráví třiapadesátiletá Jaroslava, která pracuje jako skladnice. Říká, že má mezi svými kamarádkami, které rovněž vykonávají dělnické profese, mnoho takových, které začínají mít s náročností elektronické komunikace problém. „My opravdu nemáme čas učit se stále nové věci. Jsme rády, když přijdeme z práce domů. Jsme tak unavené, že si chceme odpočinout a ne koukat do noci do počítačů a učit se tam novinky a vychytávky, když mi stačí, že umím poslat mail, projet Facebook a vyhledat si na internetu třeba jízdní řády či si tam něco zajímavého přečíst. Mně to opravdu stačí, nechci se učit nějaké ty kódy, elektronické podpisy a další šílenosti,“ tvrdí.
Jednasedmdesátiletý Pavel se nedávno rozzlobil, když mu v telefonu sestra v ordinaci jeho obvodní lékařky sdělila, že se má objednat online. „Řekl jsem jí, že jí volám, abych se objednal, ona trvala na tom, že mám vyplnit online formulář na jejich stránkách, že nemá čas zvedat celý den telefony, protože musí pomáhat paní doktorce. No a tak kdybych neměl chytrý telefon nebo počítač, tak mám chcípnout? Navíc mi to vůbec nešlo, pořád se do toho systému nedalo dostat. Já byl vždy pro pokrok, když začal internet, byl jsem z něho nadšený. Ale to co se děje nyní, je už moc,“ říká.
Digitální propast je jev, který čím dál více rozděluje společnost.
„Opravdu se v tomto začínají výrazně projevovat rozdíly mezi lidmi. Na různé žádosti potřebujete bankovní či online identitu, což je pro někoho bariéra. Týká se to i hledání práce, bydlení, celoživotního vzdělávání, ale i hledání volnočasových aktivit pro děti, školek, hodnocení škol. Vše toto jsou věci, kdy digitální propast znevýhodňuje nižší sociální třídy,“ uvedl sociolog Daniel Prokop.
Mnozí lidé vzpomínají na dobu, kdy cestovní kanceláře vydávaly lesklé katalogy plné fotek nádherných míst. „Vždy jsme si s manželem vzali v kancelářích cestovek pár katalogů a pak si v zimě prohlíželi fotky, porovnávali a pak si něco objednali, přičemž jsme se ještě vždy šli poradit přímo do kanceláře s příjemnou paní. Byl to takový rituál. Nyní byly v našem městě pobočky všech cestovek zrušeny, komunikovat se dá jen telefonem či mailem, objednávat se vše musí online. Rozumím tomu, že cestovky takto ušetří spoustu peněz a chápu argument, že si můžu fotky prohlížet na internetu stejně jako kdysi v katalogu. Ale když jsem to vše online objednala, přišel mi z cestovky mail, že smlouva bude platná, až ji vytisknu a pošlu jim s podpisem. Když jsem jim oznámila, že nemám tiskárnu, slečna na telefonu se velmi divila. Takže se předpokládá, že každý má dnes doma nejen počítač ale už i tiskárnu. No to je strašné, “ říká šestašedesátiletá Helena.
Velký problém pociťují lidé, kteří dosud nepoužívali chytrý telefon. Ti, kteří byli přesvědčeni, že zůstanou u tlačítkového, jsou nyní okolnostmi nuceni pořídit si nový, modernější přístroj. Přesně tento problém popisuje i už zmíněná zpráva Českého statistického úřadu, ve které stojí:
„Problémem může být i nepoužívání chytrého telefonu, protože ten ve spojení s aplikacemi dostupnými na internetu, je v posledních letech hlavní hnací silou dalšího rozvoje digitalizace společnosti. Ve věku 16 až 44 let má chytrý telefon a internet v mobilu používá, až na výjimky téměř každý. Oproti tomu v případě lidí starších 65 let využívá toto spojení 30 % z nich a u nejstarších spoluobčanů (75+) používá internet v mobilu jen 15 % osob. Tito lidé jsou taky významně omezeni z používání některých služeb, jako bylo například objednání se na očkování či při komunikaci s úřady online.“
Na jedné straně se hodně mluví o nutnosti další digitalizace společnosti, která přináší úspory a zjednodušení jednání. Na straně druhé je mnoho lidí, kterým digitalizace přináší jen a jen starosti. A dá se odhadnout, že se digitální propast bude stále prohlubovat. Některé změny a novinky totiž do našich životů pronikají tak rychle, že zpracovat, vyhodnotit a využívat je, je hodně náročné.
