Když se řekne lakování vlasů za socialismu, starší dámy se usmívají, mladé netuší o čem je řeč. Tato disciplína byla specifická v tom, že tehdejší lak nešel z vlasů smýt. Byl totiž tak silný, že z nich vytvořil lepivou kouli. Což ovšem bylo žádoucí, protože v módě byly pevně držící účesy či drdoly, v nichž se nepohnul ani vlásek. Lak se prodával ve velkých skleněných lahvích, z nich se přeléval do rozprašovačů tvořených skleněnou trubkou a gumovou koulí, která se mačkala. Mimořádná lepivost se projevovala i tím, že rozprašovače byly tak zapatlané, že od nich nešlo odtrhnout prsty. Ale pořád to bylo lepší než dříve, kdy se drdoly zpevňovaly cukrovým roztokem nebo pivem. Když se objevil lak ve spreji v podobě, v jaké ho známe nyní, byla to přelomová událost a sprej s nápisem Lybar se vyskytoval v téměř každé domácnosti.
České ženy byly vynalézavé a nedostatek kosmetiky je rozhodně nezabrzdil ve snaze vypadat co nejlépe. Nosilo se výrazné černé obočí, ale tužky, které by zvýraznily, nebyly k mání? Nevadí, posloužil krém na boty.
Vrátit se do starých časů je nyní možné v Retro muzeu v pražském obchodním domě Kotva, kde je k vidění například typická koupelna s různou kosmetikou, taková, jaká se za socialismu vyskytovala ve většině domácností. Takže u ní často zní věta: „Jé, to jsme měli doma.“
Výstava na jedné straně ukazuje, že to, co je nyní běžné, bylo dříve nedostatkové a považované za luxusní, na straně druhé připomíná fakt, že v Československu za socialismu vznikla značka Dermacol, která pronikla do světa a mohla se směle srovnávat se zahraniční konkurencí. Sehnat kvalitní zahraniční parfém byl nadlidský výkon, ovšem zároveň byl poměrně slušný výběr toaletních mýdel. Retro muzeum to připomíná dříve často používaným sloganem: Elida, mezi mýdly elita. „Výběrová mýdla se prodávala ve velmi zdobených papírových kazetách, plechových dózách nebo kožených pouzdrech. Už z toho je zřejmé, že mýdla hrála často roli dárku. Dávala se například učitelkám na konci roku, na Vánoce babičkám nebo maminkám k Mezinárodnímu dni žen,“ popisuje tehdejší dobu Robert Vůjtek, ředitel Retro muzea Praha.
Výstava v někom vyvolá nostalgii a vzpomínky na mládí, které si mnozí nedali nedostatkem zboží zkazit a vzpomínají na něm jen v dobrém. V někom naopak vyvolá pocit: Byla to příšerná doba, ještěže už je za námi a nemusíme stát frontu na pitomý deodorant.
