- Učili tu dívku jejich mravům: „Pěkně a tiše po pěšince šlapej, moc nám tady nevystrkuj hlavu, na nic se neptej, dělej a nereptej“!
- Za svou hrdost - pokárána, cítí malou úlevu. Nato je však přeřazena pod šéfovu kámošku.
- Ještě teď se mi tlačí slzy do očí, když si na tu chvíli vzpomínám. Přemlouvala tě, ať na to nemyslíš, abys to prostě Ty sám nevzdával…
- Babi, ušila jsem si šaty a hodně se mi líbí, ale od Tebe kabát ušitý, ten nemá žádné chyby.
- My dva v tichu kráčet, svá těla v potu zmáčet, sami až tam …
- A na co já vlastně furt myslím? Je tam toho malinko víc … A je mi krásně, když na to myslím …
