Zlatá prasátka a jiné...
Ilustrační foto: Pixabay

Zlatá prasátka a jiné...

4. 4. 2023

Je neděle, venku prší, v bytě je příjemné šero, prostě takové odpočinkové počasí. Sedím v křesle s pejskem na klíně a rozjímám o životě. Tlačí se mi do hlavy vzpomínky. Snažím se si vybírat ty hezké, i když ty ošklivé se tlačí také. Ty se ale snažím ze všech sil zahánět.

Přemýšlím o tom, jak jsem byla dříve velice tvůrčí bytost. Nejen, že jsem malovala, hlavně portréty, z dentakrylu jsem vyráběla šperky a z moduritu  různé sošky a všechno, co mě napadlo. Ohledně malování velikonočních vajíček jsem nebyla tvůrčí vůbec. Nějak se mi to nevedlo a barvy se mi rozmazávaly. Velikonoce se mi vnutily do vzpomínek jako nijak moc veselé. Pamatuji si jenom, že když jsem byla malá, starší kluci mě vzali s sebou na koledu. Je pravda sice, že jsem si vykoledovala plný košíček vajíček natvrdo, ale jedla jsem je celý týden. Pak jsem ale hodně dlouho nemohla vajíčko vidět.

Najednou ale od velikonoc odbíhá moje mysl k vánocům. To už můj věk pokročil, měla jsem dvě děti, byla rozvedená a měla jsem málo peněz .Bylo před vánoci a já jsem je chtěla udělat dětem hodně hezké. Přemýšlela jsem tedy, jak to udělat a jak si přivydělat.

Vzpomněla jsem si na svoje tvůrčí období a vymyslela si, že z moduritu vyrobím prasátka pro štěsí a budu je prodávat. Nechtěla jsem ale prasátka taková, která byla vidět všude, ale udělala jsem prasátka zlatá. Prasátka jsem tedy vyrobila, uvařila jsem je a když byla hezky tvrdá, tak jsem je natřela zlatou barvou a nakonec jsem je nastříkala bezbarvým lakem, aby se nerozmazala.

Prasátka byla opravdu velmi roztomilá. Očička měla z černých korálků a dívala se na svět vesele. Když jsem měla své prasečí stádečko vytvořené, šla jsem je  drze prodávat na Václavské náměstí. Na  odpadkový koš jsem si dala prkénko, na něj zelenou látku, aby se prasátka vyjímala. Každé stálo pět korun. Prasátka přitáhla hodně lidí. Každé bylo trochu jiné a lidi si mohli vybírat, které se jim líbilo. Prasátka se prodala velmi rychle, ale prý jsem měla štěstí, že mě u toho nepovoleného prodeje nikdo nechytil a neplatila jsem pokutu. No, dopadlo to dobře a já jsem přinesla domů krásných 400 kč.

Také jsem se stala průkopnicí zlatých prasátek, protože i ostatní je začali vyrábět.

Pak jsem vydělala svým tvořením peníze ještě jednou. Dala jsem si inzerát, že namaluji portrét dle fotografie. Přihlásil se mi jeden pán a chtěl portrét pro svého syna k narozeninám. Opět jsem dostala 400 Kč.

Ještě nějakou dobu jsem sice bez výdělku vyráběla svým známým šperky. Pak  moje činnost ustávala, až se dostala na bod mrazu.

Ještě mě napadlo při tom rozjímání několik dalších myšlenek z mého bohatého a tvořivého života, ale o tom, pokud vás to bude zajímat, tak napíši někdy jindy.

Sundám pejska  z klína, dám mu pláštěnku a jdeme na malou procházku.

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA