Velký pátek je nejvýznamnějším velikonočním dnem. Podle křesťanské tradice je to den ukřižování a smrti Páně, smrti Ježíše Krista. Je prvním dnem takzvaného velikonočního tridua. Následuje po něm Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání.
Triduum v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, neboť obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.
Na Velký pátek se neslaví mše svatá, konají se namísto toho obřady uctívání kříže. Podobně jako na Květnou neděli se zpívá zpráva z evangelia o Ježíšově smrti (tzv. pašije). Těžištěm bohoslužby slova jsou pašije podle evangelisty Jana. Poukazují na Ježíše - beránka a ztotožňují jeho oběť na kříži s velikonoční obětí na odpuštění hříchů a vítězstvím nad smrtí. Kříž je zde zobrazen jako vítězné znamení vykoupení. Ježíšovo "dokonáno jest" na kříži je jeho triumfem. Nápis na Ježíšově kříži (INRI - Ježíš Nazaretský, král židovský) napsaný hebrejsky, řecky a latinsky - v tehdejších jazycích, poukazuje na fakt, že Ježíš přináší spásu lidem všech národů. Jedním z projevů účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je právě onen velkopáteční půst.
K Velkému pátku se vážou i lidové tradice, které nejsou součástí křesťanství. V lidových pověrách je tento den spojován s magickými silami, údajně se otevírají hory a vydávají poklady. Na Velký pátek se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována.
Další lidové pověry mluví o tom, že se nesmí hýbat se zemí, tedy rýt, kopat a okopávat, ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. Velká moc se však připisovala koupelím, ještě před svítáním lidé vycházeli k potůčkům, aby si zajistili pevné zdraví na celý rok. Někteří věřili, že země vydává své poklady nebo že vodníci vycházejí na souš. Řada pověr byla také spojena s vírou v čarodějnice a s hledáním ochrany před uhranutím.
