Mám svoje místa, která musím vidět zas a znovu. Mezi ně patří i hlaváčkové a koniklecové stráně a pohled na zlatá sluníčka hlaváčků a fialové chlupaté zvonky konikleců se mi nikdy nepřejí. Kolem poloviny března začínají pomalu zdobit stráně a v dubnu dosahují největšího rozkvětu. Zatímco za koniklecy pěšky nedojdu, hlaváčkové stráně mám za humny rovnou dvě. Jedna z nich je schovaná v polích a vědí o ní jen místní, o té psát nebudu. Druhá je kousek pod Řípem. Ta je známá a opatřená informační tabulí. Říp z ní sice neuvidíte, ale stačí obejít stráň po cestě a na druhou stranu a budete ho mít jako na talíři. Přírodní památku Lagroun najdete v obci Kleneč.
V neděli odpoledne vysvitlo sluníčko a rozhodla jsem se podívat, jak si hlaváčky vedou. Stráň je sice dost prudká a střevíčky na podpatku se do ní zrovna nehodí, ale jen trochu zdatná "horská koza" v teniskách si poradí. Hlaváčky nastavují tvářičky sluníčku, ve slunci se jen lesknou a lákají hmyz k hostině. Nad strání je lavička, kde můžete posedět a jen tak lelkovat a kochat se.
Nevím, jak kdo, ale já si po dobrém obědě ráda dám ještě zákusek. Pro dnešek to bude vycházka z Klenče přes brod na potoce Čepel ke staré usedlosti Vladimírov na samotě uprostřed krajiny pod Řípem. Toto léta opuštěné hospodářství se postupně opravuje a vrací se mu původní podoba. Polní cesty mě dovedou do vsi Vesce a kolem hospůdky Štípárna alejí Svatopluka Čecha do Roudnice nad Labem. Stihla jsem dojít tak tak před dalším z četných deštů.