Milí čtenáři, zhruba po roce a půl se s Věrkou Ježkovou vracíme ke společné tvůrčí aktivitě. Rádi bychom navázali na náš dvanáctidílný Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“, zveřejňovaný na íčku od března do října 2021. Doufáme, že tento náš společný článek, který jsme nazvali O pohodě, nebude náš poslední, ale že časem vám budeme moci nabídnout opět nějaké další společné téma.
*
Který člověk by neměl rád pohodu! Klid, nemyslet na nic nepříjemného a nechat odpočívat svou nervovou soustavu. Představa naší dobré pohody obvykle drtivě vítězí nad tématy, která příliš pohodová nejsou. Ať už jsou to nejrůznější povinnosti, politické děje, nepříjemné diskuse, možná i takové běžné záležitosti, jakými je uklízení nebo cesta do obchodního centra za týdenním nákupem. Pro mne, osobně, tyto činnosti příliš pohodové nejsou, i když se jim v životě jen těžko vyhneme. Bereme je ale jako životní nutnost. Uklízet občas musím, hlavně po malé Britney, nakupovat taky, jen se vyhýbám těm nepříjemným diskusím. Ať už v přímém kontaktu, nebo i na webu. Pohodové pro mne určitě není ani deštivé počasí, i když uznávám, že právě toto může někoho, na rozdíl ode mne, uspokojovat.
Slovo pohoda mívá také mnoho různých obměn. Podíval jsem se raději do slovníku synonym a objevil jsem tam následující výrazy – vyrovnanost, poklid, harmonie, pocity euforie, dokonce i takové expresivní výrazy jako veget, sranda, hračka nebo zívačka.
Těžko mohu tento pojem charakterizovat obecně, protože jeho konkrétní náplň mívá u nejrůznějších lidí i nejrůznější tvář. Mohu proto mluvit pouze o pohodě své a co ji dokáže vyvolat a nějaký čas i udržet v přijatelné intenzitě. A také, co ji dokáže spolehlivě zlikvidovat. Vždyť ten seniorský život zase taková zívačka není!
Zcela jinak prožívá člověk pohodové chvíle, když je vnímá sám, a zcela jinak je prožívá ve společnosti blízkého mu člověka. Zejména, pokud je mu tento člověk daleko bližší než jen blízký. To vyvolává skutečně pohodu i v pokročilém věku a spolehlivě zažene zbytky všech nepříjemných pocitů, které nám ještě v podvědomí zůstaly.
Moc rádi jsme před lety sedávali se ženou po večerech na břehu moře a až s pocitem něčeho výjimečného a posvátného jsme mlčky vnímali usínající hladinu a její uklidňující hlas. Stále na to musím vzpomínat, i na svou ženu, která sdílela totožné pocity jako já, a která již odešla navždy.
Těch pocitů pohody byla celá řada, těžko z nich sestavit nějaký hodnotový žebříček. Jejich intenzita bývala různá. A různá byla i vlna příjemných emocí při některých mimořádných okamžicích, ať už to byly cesty po světě, posezení s přáteli, nebo v mém případě vydání nové knihy.
Málokterý příjemný pocit pohody se však vyrovná prvnímu sevření drobné, dětské ručičky právě narozeného potomka. Pro tento pocit pohody jen těžko hledám přiměřený výraz.
Jan Zelenka
* * *
Pohoda je velmi příjemné slovo. Když na ně jen pomyslím, nebo ho dokonce vyslovím, cítím, jak mě celou pohoda naplňuje. Pokud ovšem zrovna nejsem ve stresu nebo spěchu a pohoda je v danou chvíli cosi jako fata morgana.
Taky občas uklízím, protože nemám ráda kolem sebe binec. Ten mě rozptyluje. Ovšem líbí se mi výraz Miroslava Horníčka „malý přehledný nepořádek“. Nákupy se snažím absolvovat metodou žaves. Potraviny nakupuji podle seznamu, očumování v obchodech mě nebaví.
Z uvedených synonym se mi líbí první tři – i když harmonii nemám v aktivním slovníku. Euforie je podle mne krátkodobější než pohoda – a taky návrat, až pád z ní do stavu normálního, až chandroidního, bývá nepříjemný.
Pohodové chvíle o samotě a s někým mně bližším než blízkým jsou pro mě odlišné kvalitativně, nikoli kvantitativně. To znamená, že na škále by se umístily vedle sebe. Abych si mohla užívat pohodu s druhým člověkem, musím si ji užít i sama se sebou (prostě dobít baterky). Sdílená pohoda, klidné společné chvíle, jsou intenzivnější, radostnější než poklidná pohoda o samotě.
Pohoda bývala na přednáškách z lingvistických disciplín na fakultě. O mnoho let později jsem si ji užívala v rámci doktorského studia na přednáškách z filozofie pana profesora Fundy. Pohoda je při procházce podzimním listnatým lesem nebo kdykoli v dešti. S pěknou knížkou nebo u hezkého filmu. Ve společnosti pejska nebo kočičky. Je pohoda, když není nepohoda?
Spojovat vydání nové knihy s pohodou mě nikdy nenapadlo. I když ten příjemný pocit taky znám. Napsala jsem několik knih v zaměstnání. Jednou jsem šla jednu z nich koupit do prodejny Nakladatelství Karolinum pro naši knihovnu. Neodolala jsem a řekla prodavači, že je to zvláštní pocit kupovat si knihu, kterou jsem napsala. Se zájmem se na mě podíval a zdvořile pravil: „To jste vy?“.
Věra Ježková
* * *
