Chovatelka vzácného plemene miniaturních koní falabella Jejich chovatelka Hedvika Hejhalová se jim věnuje s nekonečnou láskou a respektem.
Kde se zrodil nápad chovat malé koně plemena falabella?
Bylo to úplně jednoduché. My jsme původně chovali pouze velké koně, ale manžel byl po operaci páteře a nemohl jezdit. V tu chvíli hledal nějakou alternativu a nechtěl poníky. Chtěl něco, co se podobá koni nejen myšlenkově ale i vzhledově. Zamiloval se do tohoto plemena, které pochází z Argentiny. To základní stádo, které tady vidíte, pochází přímo z ranče v Argentině, místa vzniku tohoto plemene.
Kolik těchto koní máte?
V současné době jich máme patnáct, plus jednoho minihorse, který u nás zůstal po převýchově a protože by si těžko zvykal na nové prostředí, nechali jsme si ho. Jeho problém byl, že ho lidé vychovávali jako psa a když povyrostl a začal si prosazovat to svoje, bylo to pro majitele nepřijatelné.
V čem vlastně lidé nejvíce chybují, když si chtějí pořídit miniaturní koně?
Nejčastěji si myslí, že je to hračka pro děti. Spousta lidí je přesvědčena, že to tak úplně není kůň. Pokud by děti měli s tímto zvířetem sportovat, musí si uvědomit, že v tu chvíli jsou tým. To dítě se musí stát vedoucím elementem, mělo by vědět, co se má dělat. Kůň to neví. Vést dvojici musí člověk, ale pořád je to o spolupráci jich obou. Například při překonávání parkurové překážky, kůň tuší že ji má přeskočit. Neví ale kterou. To musí určit vodič. Dítě, aby mohlo zvíře vést, musí nad ním mít mentální převahu. To vesměs děti nemají. Proto dnes na parkurech mají úspěch dospělí, kteří se nestydí pohybovat se po závodišti s malým koněm. Lidé si také minikoně pořizují jako,, sekačku na trávu“ a pak jsou překvapeni, co zvíře s terénem udělá.
Vy máte zřejmě největší chov falabell v Česku...
No, jsou tady ještě asi dva až tři chovatelé, kteří mají pár falabell. Já ale o nás nerada říkám, že jsme chovatelé. My je chováme, ale neprodáváme. Využíváme je výhradně pro naše vzdělávací centrum. Já když vidím jak se lidé k těmto malým plemenům chovají, nechce se mi koně prodat. Na rozdíl od psů, kdy si lidé konkrétní štěně pořídí, vím, že takřka stoprocentně u nich ten pes dožije. U koní je to jiné. Ti často během života mění majitele. Vesměs je to proto, že kůň nesplní očekávání nových majitelů a vy jako chovatel neovlivníte, kam se tenkůň dostane.
Kdo dnes chová koně?
To je různé. Najdou se i lidé, kteří mají peníze a myslí si, že je možné si za ně všechno koupit. Jiná skupina jsou ti, kteří tolik peněz nemají, a přesto by si chtěla koně pořídit. Ti první se ke koním leckdy chovají v podstatě jako ke sportovnímu náčiní. Mají ošetřovatele, ale sami často nevědí, co kůň potřebuje. Neznalost potřeby zvířat se pak projeví třeba na závodech, kde majitelé nemusí mít k dispozici ošetřovatele a například jim donesou třeba jen tři litry vody a jsou přesvědčeni, že jsou koně napojeni. Nevědí, že závodní kůň potřebuje někdy až šedesát litrů vody denně v závislosti na počasí a výkonu, který zvíře muselo podat. Tady dochází až k nevědomému týrání. Jsou ale i ti, kteří vědí, co koně potřebují, ale nemají na to prostředky. Ať je to kvalitní seno, krmné doplňky a dobrá veterinární péče. Zkrátka ve všech chovech se najdou zodpovědní i méně zodpovědní chovatelé či majitelé.
Vaši malí svěřenci mají přátelskou povahu a rádi se předvádějí. Jaké aktivity jim nabízíte?
Myslíte děti nebo koníky? Máme tady sportovní a vzdělávací kroužky. V nich se především děti učí starat o koně – jak je krmit, napájet, čistit a hlavně jim vštěpujeme, že kůň, ať malý či velký, je vnímající bytost, která má své obavy, radosti, preference. Na falabellách se sice nedá jezdit, ale mohou běhat na vodítku jako pejsek, skákat přes překážky, jako jejich větší kolegové, mohou se věnovat i celé řadě sportovních disciplín. Veřejnosti nabízíme vycházky s naší falabellou do terénu, kdy si pod dohledem zkušeného lektora, mohou vyzkoušet, zájemci všech aktivních věkových kategorií, jaké to je, vést minikoně. O tyto vycházky mají zájem i senioři. Na vycházky prodáváme vouchery a o víkendech máme co dělat, abychom uspokojili zájem. Zúčastňujeme se také s naším Przechwozd týmem různých sportovních a kulturních akcí, na nichž naše falabelly se svými vodiči předvádějí, co všechno umějí.
Vaše koně jsou jistě někde registrovaní...
Plemenná kniha falabell, tak to je téma na dlouhé vyprávění. Ani zapálení koňáci nedokážou často vysvětlit rozdíl mezi tzv. uzavřenou plemennou knihou a otevřenou. Plemen koní, kteří mají uzavřenou plemennou knihu je málo. Mají ji například starokladrubský kůň, huculský kůň, anglický plnokrevník nebo arabský kůň. To znamená, že potomek těchto koní musí mít rodiče z této uzavřené plemenné knihy, aby do ní mohl být sám zapsán. Falabella má také uzavřenou plemennou knihu. Mateřská plemenná kniha pro falabelly je v Argentině a dceřinná je v současné době v Anglii. Pokud se nám narodí hříbátko, musíme ho zaregistrovat právě v této plemenné knize v Anglii.
Jaká jména vaše hříbata dostávají?
U falabell je dávána přednost španělským jménům. My ještě držíme takzvané rodiny, kdy jméno hříběte má počínající písmeno stejné jako matka. Takže třeba tato kobylka se jmenuje Maxima a její hříbě je Maya.
Máte tady samostatné vzdělávací centrum pro děti. Co jim nabízíte?
Hlavně jsou to sportovní a vzdělávací kroužky, kde jak jsem již uvedla, se děti učí nejen péči o koně, ale snažíme se jim představit etologii, evoluci a potřeby zvířat obecně. Velký zájem máme i o řemeslný kroužek, v němž se pracuje s různými materiály, a vyrábějí se rozličné předměty. Tady bychom přivítali aktivitu ze strany seniorů, kteří oplývají nějakou rukodělnou činností a chtěli by se o ni rozdělit s dětmi. Nemusí to být dlouhodobá záležitost, ale může jít třeba o výrobu jednoho předmětu či o výuku konkrétní takřka zapomenuté věci. Vždyť kolik našich babiček, dědečků, tetiček a strýčků ovládá nějakou konkrétní dovednost, která se může po jejich odchodu úplně zapomenout? Měli bychom si vážit tradiční výroby a zkušenosti předků. Někdo umí vyšívat, háčkovat, truhlář zvládá práci se dřevem. Děti mají dneska tak málo příležitostí něco takového vidět, nebo se dokonce i naučit. Chceme, aby naši, i když občasní lektoři, byli spjati s dětmi a tím nám pomáhali. Pro stáj máme motto: Jeden za všechny, všichni za Przechwozd.
To je velmi zvláštní název. Má původ v Polštině?
To jsem čekala (smích). Napadne to dost lidí. Když jsme hledali název stáje, začali jsme zkoumat staré mapy. Chtěli jsme se jménem přiblížit tady k tomu místu. Náhodou jsme našli mapu z roku 1841, v níž se naše obec jmenovala Przechwozd. V překladu to znamená Předhvozdy, rozumějte Předlesy. Takže to jméno pochází ze staročeštiny. Dnes se naše obec v blízkosti Českého brodu jmenuje Přehvozdí.
Vy se chystáte na velkou akci kterou již organizujete pravidelně...
Ano, je to terénní závod pro všechny aktivní věkové kategorie závodníků, který probíhá tady v krásném údolí Pošembeří a start i cíl je zde v našem areálu. Zúčastňují se ho rodiny s dětmi, senioři, pejskaři se svými svěřenci a i jednotliví závodníci. Přihlásit se je možné do několika kategorií. Nemáme hromadný start, ale na trať závodníci vybíhají postupně nebo ve svých skupinkách a to v pětiminutových intervalech a svoje tempo si každý volí sám. Někteří jdou dokonce jen chůzí. Všem měříme čas a všichni dostanou medaile. Jsou rozlišeny podle toho do aké časové skupiny se závodník dostane. Cílem je překonání sebe, nikoli soupeře. Po celý den je tady pestrý program a všichni si přijdou na své. Zde bych ráda zmínila, že uvítáme účast seniorů nejen v závodu samotném, ale také v řadách dobrovolníků při organizaci celé soboty 10. června.
