Když ohlédnu se zpátky,
tak třeba do dětství,
maminku, tatínka vidím,
nedělní oběd s bábovkou,
i sámošku na náměstí.
Když ohlédnu se zpátky,
tak třeba do mládí,
poštovní schránku vidím,
i lavičku v parku pod kaštany,
co k lásce nás navádí.
Když ohlédnu se zpátky,
ne, víc se nechci ohlížet,
vidím své děti a vnuky milé,
ať už se děje, co se děje,
s nimi chci teď, sdílet svět.
