Už jsem skoro vystartoval, abych energicky opravil jeho názor na můj vzhled a na mé kosmeticko hygienické úkony, ale naštěstí mi v mozku zazněl vzpomínkový gong. Vždyť já cca před pěti desítkami let prožíval totéž trauma. Taky jsem se psychicky sesypal z té katastrofické představy, že mi z lebky brzy odejde má pyšná beatlesovská „mařena“ a já strávím zbytek života coby plešoun. Pamatuju, jak jsem se tenkrát statečně pustil do války s krutým osudem. Patlal jsem si na hlavu hektolitry Březové vody, což byl tehdy jediný zakoupitelný prostředek, údajně proti vypadávání vlasů. Úpěnlivě jsem doufal, že reklamní slogan slibující zázračný účinek nekecá. Vybavuje se mi okamžik, kdy můj táta pozoroval, kterak si vehementně vtírám březovku do lebky, a suše poznamenal: „To ti spíš začnou růst vlasy na dlaních, než na palici.“ Nenechal jsem se zviklat a bojoval dál. Několikrát denně jsem realizoval stoj na rukách s nohami opřenými o zeď, aby se lépe prokrvily vlasové kořínky. Ze stejného důvodu jsem si občas lehce profackoval vrchlík hlavy.
Souběžně s březovkoterapií a prokrvovacími cvičeními jsem také intenzivně pátral po všemožných lidových moudrostech, týkajících se záchrany vlasového porostu. Takže jsem se dozvěděl, že nejlepší proti plešatění jsou slepičí hovínka. Žádný problém, žil jsem na vesnici, nasbírat slušnou hromádku kvalitních slepičinců byla brnkačka. Rozložil jsem si je na půdě na noviny za účelem jejich vysušení a následného vyrobení léčivých obkladů. Upnul jsem k této metodě veškeré naděje a rozechvěle se těšil, jak mi na prořídlých místech opět vyraší bujná hříva. Jenže osud mi připravil tvrdou ránu…
Dostal se mi totiž do rukou jakýsi časopis – tuším, že to byly Květy – s obsáhlým článkem o problematice pánského plešatění. Malér spočíval v tom, že u toho článku byly i fotografie tří mezinárodně věhlasných dermatologů, kteří se touto záležitostí badatelsky zabývají. A, světe div se, všichni tři byli plešouni! V tu chvíli jsem se naprosto zlomil. Bylo mi jasné, že kdyby existovalo nějaké účinné řešení, tak je ti tři chlapi určitě uplatní na vlastních lebkách. Takže jsem rezignovaně zrušil svou půdní sušárnu a polosuchý slepičí exkrement vysypal na naší zahrádce na záhon s ředkvičkami. Mimochodem, bylo to evidentně dobré, protože toho roku se nám urodily mimořádně krásné ředkvičky, velké, šťavnaté, červeňoučké. Jak to charakterizoval můj táta: „Letos máme ředkvičky jako panny.“
No jo, ale co udělat se synovcem Michalem, který právě teď stojí na prahu té epické události, jež potkává mnohé z nás chlapů. Mám toho kluka rád, chtěl bych ho nějak uchlácholit, pomoci mu v jeho momentální duševní krizi budoucího plešatce. Vyprávět mu ságu o Březové vodě, o stojkách u zdi či o slepičích výkalech by asi nemělo smysl. Jen bych tím přiživil jeho depresi. Napadlo mě, že vyhledám na internetu seznam slavných a úspěšných mužů, kteří se pozitivně zapsali do dějin lidstva, přestože byli holohlaví. Ale i toto řešení jsem zavrhl, neboť jsem si zřetelně uvědomil, že ani mně by to v době zrodu mé plešatosti moc neuspokojilo. Taky jsem uvažoval, že bych mohl podplatit pár hezkých holek z Michalova okolí, aby jen tak mezi řečí utrousily, jak je děsně přitahujou frajeři s holými lebkami. I od tohoto plánu jsem ale upustil, anžto je tu riziko, že ty holky by to herecky nezvládly a citlivý Michal by v tom viděl spíš ironický posměch.
Po poradě s několika moudrými starými kamarády jsem se nakonec rozhodl pro řešení metodou „vytloukáním klínu klínem“, neboli oslabením současného problému horizontem problémů budoucích. Posadil jsem si Míšu proti sobě a pronesl jsem terapeutickou řeč: „Chlapče, na plešatění se vykašli, to je jenom lapálie, přijdou závažnější průsery. Budou tě bolet kolena, viklat se ti zuby, blbě uslyšíš, blbě uvidíš, nebudeš umět zacházet s novými generacemi mobilů, puberťáci tě nepustí v tramvaji sednout, parlament zruší valorizaci důchodů, přijde globální oteplení planety a to už vůbec nemluvím o našich chlapských potížích s prostatou.“
Tak nevím, snad jsem tomu milému citlivému hochovi alespoň trochu ulehčil v té jeho současné trudomyslnosti z nadměrného vypadávání vlasového porostu.