Kdy se už konečně vezmete? Tuto otázku dostává třicetiletá Eliška od své matky čím dál častěji. Problém je v tom, že pět let chodí s přítelem, tvoří oficiální pár, velmi si rozumějí, milují se. Ale každý žije zvlášť. „Moje máma to nechápe. Tlačí mě do přechodné fáze, ve které si prý s přítelem máme odzkoušet život ve společné domácnosti. Říká, že jen tak poznáme, jestli nám to opravdu klape a podle toho se pak máme rozejít nebo se vzít. Nevidím v tom smysl. Nám vyhovuje, že máme každý svůj byt a jsme spolu, když se nám chce,“ říká Eliška a tvrdí, že si takto z partnerem nezevšední, že se na sebe stále těší, jako by byl jejich vztah v začátku.
Tento model soužití se stává čím dál rozšířenější. Mnoho průzkumů naznačuje, že výrazně narůstá počet takzvaných single domácností, tedy lidí, kteří žijí sami. Méně se však mluví o tom, že za modelem single se často skrývá model LAT. Člověk sice žije sám, ale má přítele či přítelkyni, nejde o krátkou přechodnou známost, ale o vztah pevný, dlouhodobý.
„Oba jsme rozvedení, oba už máme něco za sebou, ale to, že jsme se našli, považuji za zázrak. Nevěřila jsem, že si v padesáti budu s někým tolik rozumět, že mi s někým bude tak dobře,“ vypráví třiapadesátiletá Marcela o svém příteli Petrovi. Jezdí spolu na dovolené, tráví spolu víkendy, mají společné přátele, společné zájmy. Všichni jejich známí a blízcí je považují za ideální pár. A diví se, proč stále bydlí každý sám. „Dostávám na to téma často otázky. Lidé také naznačují, že bydlet společně je ekonomicky výhodnější. Jistě, mohli bychom jeden byt pronajmout, bylo by to příjemné přilepšení. Jenže já si vážím svého klidu, svobody. Jsem šťastná, když večer přijdu domů a můžu si dělat co chci. Když si chci povídat, zavolám Petrovi nebo se domluvíme, že budeme spolu. Když ne, jsem ráda sama. On to má podobně. Oba jsme se shodli, že se na velkou životní změnu necítíme, že se ani jeden z nás nechce stěhovat,“ říká.
„Takové vztahy vždy existovaly, ale nemluvilo se o nich. Nyní jsou lidé otevřenější a již se nepřizpůsobují tomu, co společnost očekává či diktuje,“ uvedla psycholožka Sharon Hyman, která o tomto stylu života natočila dokument.
Česká podoba anglického označení je něco jako oddělené partnerství. Všimněme si, že ho lidé vyššího věku často preferují už ve chvílích, kdy hledají partnera, kdy působí na seznamkách.
„Překvapilo mě, že starší dámy tak striktně trvají na tom, že chtějí žít samy, ale zároveň chtějí mít partnera. Prý se tomu říká muž na ven. No tak já bych byl rád muž na doma, myslím, že vztah mezi mužem a ženou je o tom, že sdílejí jednu domácnost. Ale asi nemám šanci, ženy říkají, že si nechtějí komplikovat život, chtějí svůj klid, obávají se, že by se o muže musely takzvaně starat. Je to docela smutná zpráva,“ přemítá šestašedesátiletý Pavel.
Mezi psychology se mluví o tom, že oddělené bydlení se stává čím dál větším fenoménem. Týká se většinou lidí, kteří ještě nechtějí zakládat rodiny, a lidí, kteří už nechtějí zakládat rodiny. Tedy mladých i těch dříve narozených. Typický vyznavač LAT životního stylu? Šedesátiletá dáma, která je samostatná, soběstačná, chce přítele, ale odmítá změnit svůj dosavadní životní styl, tedy nechce zakládat novou domácnost, stěhovat se k někomu nebo stěhovat někoho k sobě. „Někdo to považuje za určitý projev sobectví a tvrdí, že plnohodnotný vztah je jen o tom, že lidé spolu tráví co nejvíce času. Ale každému vyhovuje něco jiného a lidé, kteří už mají za sebou nějaké vztahy a třeba ne dobré zkušenosti, prostě nemají chuť měnit svůj životní styl. Pokud se najdou dva takoví, kteří to cítí stejně, je to ideální. Problém je, když se dva lidé seznámí, jeden očekává sestěhování se a druhého taková představa děsí,“ vysvětluje terapeutka Jana Novotná.
Jedná se o model soužití, který je čím dál častější a mnozí lidé na něj nedají dopustit. Takže, pokud někdo v inzerátu na seznámení, zmíní, že preferuje LAT, je dobré vědět, co má na mysli. A podle toho se pak rozhodnout, zda si od seznámení oba slibujeme totéž. Zda očekává partnera či partnerku, se kterým budeme vyrážet do světa a těšit se na každé setkání, nebo takového, který nás bude každý večer čekat doma s teplou večeří a slovy: kde jsi tak dlouho byl, byla?
