Stalo se mi to zrovna včera: Právě jsme s partou drsnejch honáků přihnali tisícihlavé stádo krav do toho zapadákova San Miguel a předák Křivonohej Pepa nám vyplatil mzdu. Byl jsem rád, že to máme za sebou, tentokrát to bylo fakt hustý. V Kaňonu prašivých kojotů nás přepadli Siouxové kruté náčelnice Rozmazaná řasenka, v Bizoních horách foukal zatraceně nepříjemnej východní vítr a u Lososí řeky dostal náš kuchař Slizoun Láďa průjem. Teď už ale jen setřu prach z bot, skočím se porvat s pár desperády do místního saloonu U chcíplýho skunka, a pak mě čeká rande s krásnou ohnivou Conchitou. Když jsme tu byli loni, slíbila, že příště už určitě podlehne mému mužnému kouzlu.
Takže pružným krokem horské pumy kráčím ke staré sekvoji za ohradou, kde už určitě čeká moje černooká fešanda, a ostruhy na naleštěných botkách mi něžně cinkají její jméno. Cinkají stále intenzivněji a nejsou to ostruhy, nýbrž mobil na mém nočním stolku. Volá mi ten pacholek Svatopluk, jestli prej do nálevu na utopence se dává taky kopr. Krásnej sen je v háji, nejradši bych toho starýho chřestýše Sváťu odstřelil svým proklatě nízko zavěšeným Smith&Wessonem. Kvůli jeho nenažranosti jsem přišel o Conchitinu vášnivou náruč, určitě už mi ji mezitím přebral Hezoun Standa z ranče Čárka v kroužku. Prostě zase zaúřadoval onen referent ze Snokazičského oddělení Hypnosova ministerstva spánku. To on vedl Sváťův zažívací trakt, aby v půl šestý ráno zatoužil po nakládaných buřtech, to on vedl jeho ukazováček, aby na mobilu vyťukal moje číslo. Poctivě dělal svou práci a já proti tomu nic nezmůžu. Kdyby mě nevzbudilo telefonování, tak by to zařídil nějak jinak. Pod starou sekvoj bych prostě nedošel a s Conchitou se nepomuchlal. Tentokrát si bezmocnej vztek léčím alespoň tím, že Svatoplukovi do telefonu doporučuju, aby si do toho svýho pitomýho nálevu na ty svý pitomý buřty nasypal hlavně střepy a jed na krysy.
Závidím lidem, kteří říkají, že se jim nikdy nic nezdá. Pokud ovšem nekecají a jenom tím tvrzením nezakrývají ponižující fakt, že s nimi Hypnosův úředník taky každou noc pěkně vyběhne. Chápu to, našinec nerad přiznává porážky. Štve mě ale, že úředního dohledu se člověk nezbaví právě v noci, tedy v čase, kdy ukládá své uondané údy a znavenou hlavičku k sladkému odpočívání. V čase, kdy si může alespoň virtuálně nechat zdát, že je mužným kovbojem, do kterého se zblázní všechny holky ze San Miguel, nebo třeba, že je automobilovým závodníkem, jenž právě vyhrál Velkou cenu Monzy. Ale nemusí jít jenom o sny velkolepé a honosné, snít se může i o tom, že máte hodnou tchýni nebo že ten krtek, co vám devastuje záhony s ředkvičkami, se odstěhoval na sousedovu zahradu. Hypnosův ouřada vám ale zkazí všechno. Vůbec nebere ohled na to, že přes den jste pod dohledem všelikých institucí, které si lidi vytvořili sami na sebe. Když, jak se říká, Slunce předalo vládu měsíci, on jde na šichtu a maká jako šroub.
Představuju si, že uspořádám celosvětovou podpisovou akci pod dopis, jenž vlastnoručně napíši a budu ho adresovat přímo bohu Hypnosovi. Jménem veřejnosti ho v něm velice důrazně požádám, aby neprodleně zrušil to své Snokazičské oddělení a jeho vedoucího okamžitě pro ztrátu důvěry vyhodil na dlažbu před Olymp. Klidně si to před šéfem bohů Diem Hromovládným může obhájit jako reorganizací ministerstva, my lidi jsme na takovýhle postup zvyklí od vlastních papalášů.
No a až budu mít pod dopisem miliardu podpisů, koupím si zájezd do Řecka, vyškrábu se na Olymp a osobně předám petici do podatelny božího Ministerstva spánku. Samozřejmě proti potvrzení službu konající boží slečny za přepážkou. Předpokládám, že vyřizovací dobu mají na božích úřadech taky třicet dnů, takže za měsíc by mělo už být všechno v pořádku. Sladká Conchita se dočká mého mužného objetí pod starou sekvojí, vyhrajeme v Monze, tchýně budou laskavé, krtci se odstěhují z našich zahrádek. Bude to úžasné, naše sny od začátku do konce prozní scénická loutnová hudba. Hned dneska si o tom nechám zdát…
