Přišel poslední den naší dovolené. Nanosili jsme zavazadla do autobusu, rozloučili jsme se s panem vrchním a recepčním v hotelu Panorama v Lázních Teplice, a vyrazili jsme směr naše domovy. Jenže naši vedoucí pro nás měli ještě jedno překvapení. Sjeli jsme z D1 a odbočili směrem k řece Sázavě. V plánu byla ještě jedna hezká procházku po jejím břehu.
Autobus nás vysadil v obci Dobrovítova Lhota, a my jsme se vydali do známého rekreačního střediska Stvořidla. Toto místo zná každý tramp a milovník spisovatele Jaroslava Foglara. Spisovatel tuto krajinu miloval a opěvoval ji ve svých knihách. Vůbec se mu nedivím. Já i moji kamarádi jsme byli kouzelnou krajinou unešeni.
Byl horký skoro letní den, a tak jsme napřed uhasili žízeň v místní letní hospůdce, a posíleni jsme vyrazili směr Ledeč nad Sázavou. Cesta kopírovala meandry řeky i skály v lese. Krajina nám nebyla úplně neznámá. Před 33 lety jsme na toto místo vezli naši dceru, která zde pobývala na letním vodáckém táboře. Ráda vzpomíná, hlavně na poslední rozlučkový večer, který jim vedoucí připravili na nádvoří zámku v Ledči.
I my jsme po 5 km dorazili do tohoto zajímavého města. Po jeho prohlídce jsme hledali místo na posilnění před další jízdou autobusem. Místními obyvateli nám byla doporučena Restaurace nad řekou. Tip to byl dobrý, smažené žampiony a vychlazené nápoje byly výborné.
Tak to byly poslední zážitky z naší týdenní dovolené v Čechách, a musím přiznat, že máme na co vzpomínat.