Co všechno dříve jinak bývalo
a o čem se nám jenom snívalo?
Obývák standardní
a z jeho rohu na nás zírá
zánovní telka černobílá.
Zde odehrával se náš život běžný,
kde všichni rovni jsou,
jen žádní boháči a žádné kněžny.
Znám v dobách mého zrání
nebylo stále něco k mání.
S nákupy jídla byla potíž,
kotlety nekoupíš
ať se jak chceš potíš.
Banány a pomeranče,
to byl úzký profil,
zato měli plný regál
sušenek a Kofil.
Když jsem zašla k zelináři
a banány chtěla,
marně jsem na zvadlé zboží
velké ódy pěla.
Prodavače zaujmout chci
tak se kroutím v bocích,
vůbec nic to platné není-
budou o vánocích.
Nebývalo zboží,
kterého dnes tuny,
pletly jsme si svetry
jenom z levné vlny.
A když jsme snad chtěly
módní model mít,
oprášily jsme Singrovku,
začly s Burdou šít.
Když do místní školky
děti dát jsme chtěli,
brigáda nás čeká
z pátku po neděli.
Brigáda je dobrovolná,
musíš s ní však býti svolná
a pracovat volky nevolky,
jinak nevezmou ti
dítě do školky.
Děti doma zatím boří dům,
Slyšet jsou až k sousedům,
hrají si na schovku
a já z tajné skrýše
tahám pětistovku.
Když podmáznu-
dám ji prodavači,
snad mě bude míti radši,
podniknu dnes tyto kroky,
neb po telce barevné
šilhám už dva roky.
Nežili jsme sice v nedostatku,
ať učitel, právník,
či rolník ze statku,
pořád není něco k mání,
koupit mražák i ledničku
je jen zbožné přání.
Hned chyběla trička
nebo roláky
do čeho však obléct mám
naše školáky?
I na knihy byla fronta
a v bankách též chyběla
nám osobní konta.
Bankomat či telefon
býval z říše snů
a takto jsme prožili
snad tisíce dnů.
Manžel sháněl díl náhradní
pro tu naši Škodovku,
prodavač ho nedal
ani za stovku.
Ráno ještě blinkr měli
a v poledne není?
Zvyšuje hlas manžel
a v žilách krev pění.
Jak mám jezdit bez stěračů v dešti?
Který chytrák při vánici
moje skla vyleští?
Zboží sice plné sklady,
já odcházím bez nálady,
punčocháče dětské chybí,
místo masa máme ryby,
zas obíhám potraviny,
řešení tu není jiný,
než vzít chleba málo svěží
co v regálu osamocen
od pondělí leží.
Z masny opět odcházím bez flákoty
a kde dětem dnes koupit boty?
Dneska máme všeho,
ale zas ty ceny?
Vysoko jsou nastaveny!
Zboží sice plno v regálu,
důchodci však nakupují pomálu.
A protože peníze
svou hodnotu ztráci,
nakupují hlavně ti,
co maj ještě práci.
Zato senioři
v důchodovém věku
koupit musí plno léků.
Takže nevím, kterou dobu míti radši
když nám důchod sotva stačí.
Ale přesto na světě jsme rádi,
spolu s námi naši kamarádi
a rodina která duši pohladí,
rádi vzpomeneme na mládí.
I když obava nás někdy svírá,
lásce, přátelství je síla,
podpoří nás také víra,
že bude dál dobře na světě,
u nás doma i na celé planetě.
