A zárukou krásného zážitku je samotný repertoár této divadelní scény. Na jeho výběru a vzniku se význačně podepisuje Pavel Ondruch, šéfdramaturg a režisér.
Představení na zastřešené Letní scéně Divadla Ungelt běží na plné obrátky. Máte pro letošní rok nějakého svého favorita, který dle Vašeho soudu u diváků zaboduje?
Jistě tušíte, co odpovím. Jako dramaturg, nebo jako režisér jsem spolupracoval na všech ungelťáckých inscenacích a za každou z nich dám ruku do ohně. S principálem Milanem Heinem máme strašně rádi pestrost a dle toho také vybíráme tituly, dle toho sestavujeme repertoár. Jediné omezení, které máme, je maximální počet postav (nehrajeme hry pro více jak tři herce), a tak si užíváme, že každá naše inscenace je úplně jiná. I já jako divák mám vždy náladu na jiné představení, na jiný žánr, jiný příběh… Když se třeba chci tvářit jako „měsíček na hnoji“, nenechám si ujít půvabně popletenou Josefu Jitky Smutné v Dovolené paní Josefy. Když propadnu filozofickým úvahám, můžu se spolehnout, že David Švehlík a Ondřej Brousek v Příběhu ze zoo mě v tom nenechají samotného. Pak mám taky slabost pro to, jak celostní hudebně-dramatický a tragikomický zážitek je inscenace Krásná vzpomínka s Bárou Štěpánovou a Ondrou Brouskem, anebo jak nahlíží do divadelního zákulisí František Němec a Milan Hein ve Starých mistrech. Považuji za přírodní úkaz, že František Němec, který v srpnu oslaví 80. narozeniny, je stále ve vrcholné herecké formě! Ve vrcholné formě je i Jiří Langmajer, který v Cestě k vodopádům podává životní výkon.
Který kus má v současné době za sebou nejvíce repríz a neměli by si ho diváci proto nechat ujít?
Nedávno jsme oslavili třístou reprízu naší dnes již legendární inscenace Pan Halpern a pan Johnson. Setkání Františka Němce a Petra Kostky s precizní a zároveň citlivou režií Ladislava Smočka dalo před lety vzniknout něčemu, co nemá obdoby. Viděl jsem tuhle inscenaci nespočetněkrát a nikdy jsem se nenudil. Což není jen můj případ – vím o řadě diváků, kteří na tenhle kus chodí opakovaně. Ostatně zájem o lístky neupadá, naopak. Proto jsme naplánovali reprízy ve větším Divadle Bez zábradlí. V něm hrajeme i naši nejreprízovanější inscenaci (blíží se 330. repríza!) – Deštivé dny. Richard Krajčo a David Švehlík v ní od premiéry v roce 2012 doslova září.
Ze hry Dovolená paní Josefy. FOTO: Jan Malíř
Ze hry Cesta k vodopádům. FOTO: Jan Malíř
S velkými náklady se podařilo Letní scénu zrekonstruovat a zlepšit prostředí jak pro diváky, tak pro herce. Co si všichni nejvíce pochvalují?
Luxus zastřešeného hlediště už ani nemusím zmiňovat – zbožňuji, když v suchu sleduji představení, zatímco kolem mne letní deštík načechrává čerstvý vzduch Nového Světa! Zmínit musím i záchody. Může to znít legračně, ale od té doby, co se nám podařilo v areálu vybudovat regulérní splachovací toalety, naši diváci si je nemůžou vynachválit. Zvláště ti, kteří vědí, jak problematické dokáží být záchody při exteriérových akcích. Herci také s nadšením oceňují sprchu v šatně. Ani jeden z nich totiž neváhá v zájmu díla propotit celý kostým!
O kamenné scéně Divadla Ungelt se tvrdí, že má svoje genius loci. Má nějakou podobnou atmosféru i Letní scéna?
Rozhodně ano! Přestože se na Letní scénu vejde více lidí než na kamennou, tak pořád si letní hlediště zachovává komorní rodinnou atmosféru. U nás rozhodně nejste součástí anonymního davu, každý – i ten, co sedí v zadních řadách – má herce na dosah. V tom je myslím naše Letní scéna naprosto výjimečná. A pak taky v tom, kde se nachází. Je v srdci Hradčan, ale zároveň jakoby v ústraní. Obklopuje ji z jedné strany zeleň a z druhé strany malebná architektura staropražské uličky. Každou cestu na Letní scénu si užívám, tím spíš, že se nabízí několik úžasných možností, jak se na ni dostat. Někdy jdu před Pražský hrad, někdy kolem Lorety, někdy na ni vstoupím z petřínského parku a někdy jsem tak lenošný, že se na ni nechám dopravit tramvají (vystoupím na zastávce Brusnice). Každá z těchto cest přislibuje úžasnou procházku zakončenou výbornou ledovou kávou v našem divadelním barovém stánku. Svůj nápoj si pak můžete vzít i do hlediště, což je drobnost, která váš pohodový divácký zážitek ještě umocní.
