Čtvrtek 6.7.2023. Byl státní svátek, tak co doma. Z Přerova nás vyrazilo autobusem 7, byly to 4 turistky na 3 turisty. Ale to se časem změnilo. V Olomouci ještě přistoupili Vlastička S. a Ivanka S. Celkem nás tedy bylo 9. Co bylo moc pěkné, byly s námi i moje dcera Adrianka a její kamarádka Miška.
Autobus nás dovezl do Dlouhé Loučky, kde byl start naší výpravy, v pořáku a včas. K našemu milému překvapení jsme se zde setkali se starostou Dlouhé Loučky a jeho bratrem, ke kterým jsme "zavítali" kdysi, když jsme zde končili náš výšlap z Rýmařova k Rešovským vodopádům a čekali jsme tady na autobus. Hospoda od zastávky autobusu byla daleko a oni nás pozvali k sobě na zahradu a i nějaké to pivko (lahvové) bylo, protože žízeň byla velká. O to se zasloužila především Věruška O. Prostě se zeptala, kde je tady hospoda nebo restaurace. A protoře to bylo dost daleko, a my jsme neměli tolik času, tak jen tak prohodila, jestli má pán doma pivo a zda by nám nějaké prodal. Pak následovalo to pozvání na zahradu a bylo to. Tam se nám představil a vyklubal se z pána pan starosta, velitel dobrovolných místích hasičů a ještě pracuje u policie ČR. Jak je krásné, když člověk při turistice potká ty správné lidi.
Pořád se mi nedařilo najít turistický rozcestník, abychom se vydali na stanovenou trasu. Nakonec jsem ho našel a než jsem stačil "zavelet", pan starosta se nabídl a kousek nás i doprovodil a ukázal nám kudy jít na hrad Sovinec. Byla to neznačená cesta lesem, tak to bylo fajn, protože se začalo ukazovat sluníčko a začínalo být teplo. Po nějakých kilometrech jsme narazili na značenou turistckou a šťastně jsme dorazili na hrad Sovinec.
Již cestou jsme věděli, že na hradě bude spousta lidí, podle zaparkovaných aut podél cesty. Byl i nějaký ten jarmark. Podívali jsme se, hlavně děvčata, na to, co nabízejí. Nic jsme nekoupili, ceny byly přemrštěné. Např. čtvrtka frgálu stála 80,- Kč (celý tedy 320,-Kč).
My, turisti, jsme se soutředili spíše na to, kde uhasíme žízeň. A svoje jsme našli. Bernard 12 chutnal. A protože jsme se občerstvili z vlastních zásob (jídlo), z jídel jsme si nedali nic. A litovali jsme, alespoň já. Měli solidní výběr za přijatelné ceny. Tak rád bych si dal dršťkovou, ale nedalo se byli jsme plní a větší část túry před sebou (cca 10-12 km).
Po této zastávce jsme vyrazili k další métě našeho putování, a to k Paseckému vodopádu. Nějaký vodopádek byl, bylo ale málo vody a hlavně nedalo se k němu sejít, abychom se osvěžili jeho vodou. Pak následovalo zastavení na koupališti v Pasece, kde byla hospůdka, kam jsme zasedli venku pod slunečníky a osvěžili se nějakým tím pivním mokem, kafíčkem, limonádou...
Zkoušel jsem zde u místního výčepního vyjednat nějakou množstevní slevu, čepoval totiž Zubr 11 Gold a já jsem členem fanklubu pivovaru ZUBR č. 2525. Mě by i slevu 50% dal, ale ostatním NE. Tak jsem byl solidární a platil jsem tak, jak ostatní.
První rundu stejně platil Pravomil (Pravoš) R., bylo to zápisné do TK Qitečka. Byl mezi nás přijatý s otevřenou náručí. Tady jsme si udělali pauzu trochu delší, byli jsme na trase trochu rychlí a autobus nám jel až v 16:45 h. Včas jsme se přesunuli na zastávku a odjeli domů do Olomouce a Přerova.
Při občerstvovacích zastávkách počas celé trasy jsme popíjeli bylinný likér Jägermeister, který přinesla jako zápisné Miška. Já toto zápisné vůbec, ale vůbec nevyžaduju, ale když už to tady je, tak se nebráním/me.
Přátelé moc děkuju, byli jste báječní a už teď se těším na další výšlapy.
Na dokreslení pár fotografií. Fotili: Lenička B. Vlastička S. a moje maličkost.