Mé seniorské radosti
Moji předkové. FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu Hany Píchové

Mé seniorské radosti

26. 7. 2023

Seniorské radosti? Nemyslím si, že je život rozdělený na jednotlivá období a že taková období mají své specifické radosti. Já jsem přece stále já, jen s více zkušenostmi a dovednostmi, s přírůstky dětí a přátel a úbytky rodičů, příbuzných a přátel.

Během celého života jsem něco dělala pro radost, moje zájmy se měnily podle toho, co bylo na pořadu dne. Jako malá jsem si hrála na Indiány, střílela z luku a z flinty, kterou mi tatínek, vyučený puškař, vyrobil z klacku a pružiny. Bydleli jsme na vesnici, v létě se chodilo plavat, v zimě lyžovat a bruslit. Babička mě učila šít, maminka plést a háčkovat. Ráda jsem četla, nejraději sci-fi a verneovky, v pubertě se přidala hra na kytaru, lezení po horách. Vystudovala jsem, začala jsem chodit do práce, kolega potápěč mě přivedl k potápění. Vdala jsem se, přišly děti, přišla také doba počítačů. V práci jsem se musela za chodu naučit program WordPerfect, pak Word, na to se nabalovaly další počítačové dovednosti.

Relaxovala jsem malováním, udělala jsem si kurz grafologie a psychologie, naučila jsem se vykládat astrologii. Psychologie mě přivedla k dálkovému studiu na fakultě humanitních studií a to zase k četbě knih o filosofii, o kterých nás při studiu na první vysoké neučili, tehdy se to omezilo jen na marximus. Rukodělné odreagování jsem našla v keramice, s dcerou jsme začali na lidové škole umění točit keramiku, později i vinout sklo.

Když jsme se z paneláku odstěhovali do domu se zahradou, začala jsem experimentovat se zahradničením, to s sebou přinášelo také zpracovávání výpěstků, našla jsem si starodávné kuchařky a zkoušela. Slepice, králíci, psi, kocour -  péče o ně vyžadovala také další znalosti a zkušenosti.

Na děti jsem šila a pletla, příze se prodávaly v obchodech většinou jen akrylové, já chtěla pravou vlnu, tak jsem si koupila kolovrat. Upředla jsem kilometry a kilometry přízí z vlněného rouna, hedvábí, angory, velblouda a dalších materiálů, všechno se to uplést nedalo, a tak přišel tkalcovský stav a učení se, jak tkát a také kurz návrhářství na Ústavu umění a designu v Plzni. Pak mě chytla starodávná technika pletení na rámu - krosienky a možnost spojit jednotlivé techniky dohromady. 

Nakupovala jsem si materiál pro předení z Německa a Anglie, napadlo mě prodávat přebytky, tak jsem založila eshop, který se rozrostl tak, že už mě to zatěžovalo a ani nebavilo, tak jsem ehop předala dceři. Eshop znamenal, že jsem se musela naučit digitálně fotit a fotografie upravovat. Fotografování mě bavilo a úprava fotografií ještě víc, takže jsem začala studovat práci s Photoshopem a později na U3V se ZonerPhotostudio.

Po předcích se mi začaly hromadit rodné a oddací listy, parte, pohlednice, už od mládí jsem se snažila složit rodokmen, doba internetová přinesla možnosti brouzdat v matrikách online, takže jsem se pustila do genealogie. To sebou přineslo nutnost naučit se číst kurent, trochu němčiny a latiny a pustit se do studia historie, abych si udělal obraz o době, ve které předci žili. Zajímavá byla historie každodennosti, okruhem jsem se tak dostala k rukodělným činnostem, které jsem už dělala v dřívější době.

Dělala jsem si a stále dělám různé poznámky a fakt je jich už moc, bylo třeba je nějak uspořádat, tak jsem začala objevovat svět metod Zettelkastenu, Obsidianu a Workflowy a zatímco ostatní v nich hromadí pracovní poznámky, mně se propojují odkazy mezi pěstováním bylinek, jejich užitím, recepty na výpěstky s potřebami rostlin a jejich pěstování, poznámky arts and crafts a genenalogické.

Celý život je co se učit a z čeho se radovat, učení jedné dovednosti nás přivede k učení se něčeho dalšího, co nás těší. Život pokračuje, dokud jednou neskončí, ale je to jeden celistvý život, který přináší to, čím si ho naplníme a čemu dovolíme vstoupit. Já to vidím tak, že budu mít v blízké budoucnosti potřebu naučit se upravovat videa, abych mohla ta stávající roztahaná nějak hezky sestříhat, bude třeba vyzkoušet nějaké nové kombinace materiálů v předených přízích a nesmím také zapomenout na experimentování s aero a aquaponií, momentálně mám v aeroponii tykve a moc tam nejdou.

A co bude pak? Uvidíme co život přinese. Takže nemám žádné seniorské radosti, mám prostě radosti.

aktivní senioři Letní soutěž 2023 vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA