Milá redakce a milí íčkaři,
říkala jsem si, co bych asi tak měla psát na téma Mé seniorské radosti? Žiju tak nějak pořád stejně, zájmy podobné, nic zajímavého pro článek. Avšak jak čtu o radostech íčkařů a íčkařek, přece jen se mi vybavila největší seniorská radost! Tak jsem sedla a okamžitě píšu.
Víte, jaká je moje největší seniorská radost?
Stříhám metr do důchodu! Vážně. Jednou jsem na poště ztopila takový ten papírový metr, jak s ním poštovní klienti asi mají měřit balíky. Snad se tomu ani nedá říkat krádež, sama sebe omlouvám, když je papírový… Mimochodem, jakmile jsem ho spatřila, rázem se mi vybavily metry mých kamarádů. Vojínů základní vojenské služby, kterak nám, děvčatům, posílali v dopise vždycky kousek toho ustřiženého metru. Kluci si metry různě vybarvovali a před koncem vojny „stříhali metr“. Pro dnešní mladé přinejmenším pravěk, ale my mladí jsme tím žili.
Metr mám doma a stříhám
Takže mou největší současnou seniorskou radostí je právě stříhání toho metru. Pročež dalším střihem přichází, můj celý život očekávaný, starobní důchod. S nadsázkou říkám, že od mládí pracuji na důchodu. No, a teď se k němu každým dnem přibližuji.
Mé kamarádky před pár lety nechápaly mé nadšení pro důchod. Tázaly se:
„A co budeš dělat v důchodu? Vždyť nejsme ještě tak starý, abychom šly do důchodu!“
Jen jsem se smála a odpovídala:
„Budu si užívat volných dnů a chvilek! Nehledě na to, že důchodcům pořád nezbývá čas a nestíhají. Tak nemám strach, že se budu nudit!“
Nechápaly.
Nicméně přešlo pár let a dvě z mých kamarádek odešly do předčasného důchodu ;-) A mě to teď čeká.
Hodný pan doktor
Na preventivní lékařské prohlídce se mě pan doktor, jenž zná mé nadšení pro důchod, nedávno zeptal:
„A kdy nastane ten slavný den, paní Veselá?“
Odpovídám s pusou od ucha k uchu: „22. srpna, pane doktore!“
„Tak si to pěkně, paní Veselá, užijte, a nezapomínejte na to, že jste Veselá, tak buďte i nadále veselá. Mimochodem chci vás tu vidět nejdřív až za dva roky na prevenčku. Dřív mi sem nechoďte!!", děl v ústrety pan doktor.
No, a na mém slavném metru zbývá už jen pár článků. Sice jsem si ho neozdobila, jako mí kamarádi, ale představa, jak každým dnem přichází svoboda, volnost a bratrství, mě naplňuje úžasnou radostí a spoustou těšení.
Protože:
· Zahrada a dům mě zabaví až nad hlavu už teď, natož v důchodu
· Mé kámošky Nordic hole čekají, až je zaměstnám výšlapy na celé dny
· Kolo netrpělivě popojíždí ve sklepě a nabízí vystlané sedátko na dlouhé jízdy
· Těším se na Zpívánky, jež jsou každý měsíc a stále nenacházím čas mezi kamarády s kytarama, houslema a dalšími nástroji dojít a zazpívat si s nimi. Navíc sdílet úsměvy a vnímat úžasné tóny kamarádství, a zároveň hudby…
· Naše nově osvětlená teráska se těší, až na mě zabliká svými světýlky a posedíme na ní s mužem se sklínkou v ruce a s pohledem na zapadající slunce. Nikoliv nad našimi životy, ale nad naší krásnou Okrouhlou, vesničkou střediskovou...
Foto: Jiří Imr
· Si konečně sednu a začnu sepisovat své vzpomínky a psát články, což je mou velkou zálibou. A možná dám dohromady i životopisy mých a manželových rodičů spolu s fotkami a pro naše mladé vytvořím rodinné album s daty a vzpomínkami.
· Těším se, až manžel konečně sekne s prací a spolu budeme vyjíždět kdykoliv si vzpomeneme na cyklo výlety jen s batožinami a pojedeme jen tak někam. Někde přespíme, bez plánování, jednoduše na pohodu
· Vrátíme se do party kamarádů horáků a budeme s nimi společně jezdit zase na horské výšlapy. Alespoň občas
· Začnu pravidelně cvičit, možná i meditovat
· Prostě věřím, že přijde zklidnění, avšak budu na tom muset ještě zapracovat, protože jsem Blíženec každým coulem: rozevlátá, plující na obláčku…
Načež mi držte palce, ať se ve zdraví důchodu dožiju, a zároveň přeji pevné zdraví vám všem a obdivuji vás, co všechno v důchodu i před ním, jste dokázali a zvládli!