Leze na mne stáří
a nevinně se tváří.
A leze prý povinně
a výsledek mě nemine.
Bere hlava nehlava
od spodu a doprava.
Nejde ničím zastavit,
v cestu se mu postavit.
Křičím na něj ať jde pryč,
že nechci být žádný kýč.
Chci se na svět pořád smát
a lecos si ještě přát.
Přání mi prý dovolí,
ale jenom v okolí.
Na delší cestu už to není,
ať nečekám, že se to změní.
Já se nechci zastavit
chci se stáří postavit.
Chystám na něj pastičky,
však nechytá se lidičky.
Chce mi připomenout čas,
který vězí v každém z nás.
A hrozně ho svádí,
ukradnout nám mládí.
Už jsem stářím unavená
a nepřichází žádná změna.
Kopnu já ho do řiti
snad to bude stačiti.