O něco později, když jsem se vracela se psem z procházky, lavičku obsadila trojice rozesmátých "náctiletých" dětí. Nejmladší z trojice potahoval ze skleněné vodní dýmky. Po každém nádechu se rozkašlal, přesto urputně popotahoval dál a když mu došel dech, nechal dýmku kolovat. Pes zlákaný nezvyklou vůní se k trojici rozeběhl, usedl před dívku a žadonil o pohlazení. Chvíli jsme si povídali. Poprvé jsem přivoněla ke špetce marihuany, která měla vůni špatně vysušeného sena. Nechtělo se mi pohodovou atmosféru narušit kázáním o škodlivosti drog ani jinak je napomínat, určitě věděli o drogách a jejich účincích více než já. Děti byly milé. Zajímavá generace, pomyslela jsem si poté, co se mi vybavil nespočet obdobných situací, které jsem zde viděla, jen s jinými protagonisty, ale vždy s nezbytnou rekvizitou, mobilním telefonem.
Výrazné mezigenerační rozdíly jsem začala vnímat až u vnoučat. Z roztomilých malých bytostí vyrostli sebevědomí, dle mého názoru poněkud materiálně orientovaní, digitálně zdatní jedinci. Nechtěla bych zacházet do detailů, protože pro mě, jako pro většinu prarodičů platí, že naše vnoučata jsou výjimečné osobnosti, přesto jsem neodolala pokušení porovnat, jak dalece splňují popisy jednotlivých generací uváděné ve Wikipedii.
Vnuk patří ke generaci Z. Tak je označována generace dětí narozených od poloviny 90. let 20. století do roku 2010. Když jsem si přečetla, čím vším je tato generace specifická, vyšla mi z toho vlastní charakteristika – všechno je něco za něco. I když tohle tvrzení může u někoho navodit představu korupce, není to tak myšleno. Naopak. Jde o odříkání, péči o rodinu, studia při zaměstnání, různé brigády až po profesní růst v zaměstnání.
Moje bio-vnučka zapadá více do generace Y (narození 1983 – 1997). Osobní život staví nad práci. Proč bio-vnučka? Celá rodina preferuje zdravý životní styl, kupuje zásadně bio potraviny. Při poslední návštěvě jsem s úsměvem sledovala, jak pohodová pravnučka čtyřmi zoubky chroupe růžovou sušenku. Maminka měla ve skleničce připravené další barvy a tvary keksíků, samozřejmě v bio kvalitě. Proč ne? Jejich volba a batoleti náramně chutnalo.
Zmínila jsem tři generace - Z, Y, Alfa (náctiletí na lavičce). Generace sněhových vloček, X, mileniálů a nevím které ještě, mě až tak nezajímají, až na tu, ke které patřím, poválečná generace (1946 až 1964), o níž se Wikipedie nezmiňuje. Vím, jaká jsme generace, ale chtěla jsem znát i jiné úhly pohledu na dnešní seniory a zvolila zdroje na internetu. Hned jedna z prvních informací byla zdrcující: „Lidé poválečné generace jsou největšími znečišťovateli životního prostředí na světě,“ ČTK 29. 3. 2022.
Dočetla jsem se, že máme rádi jistotu, je pro nás důležitá rodina, sledujeme televizi, máme oblíbený facebook, mailujeme si a sdílíme videa. Nic mimořádného nebo alespoň trošku zajímavého. Pozitivních informací ubývalo a já postupně nabývala dojmu, že poválečná generace, generace současných důchodců, je sociální skupinou na okraji zájmu společnosti. To ovšem přestává platit, jakmile dojde na vyplácení důchodů a jejich navyšování. V tom případě je opak pravdou, o důchodce se zajímá kdekdo. Je ještě jedno období, kdy se senioři stávají zajímavou cílovou skupinou, období voleb. Politické strany se snaží využít potenciálu volebních hlasů a důchodce se stává váženým spoluobčanem-voličem.
Poslední informací z internetu byl článek v Seznam Médium pod názvem “Proč mladí nemají důvod vážit si důchodců.“ Možná bych se některými argumenty zabývala vážněji nebýt autorova nicku „frustrovaný mileniál,“ který jasně signalizoval, že dotyčný mileniál má více problému sám se sebou než s důchodci. Touha po jiném úhlu pohledu na poválečnou generaci mě brzy opustila a jako jediný věrohodný zdroj informací mi zůstala vlastní paměť.
Patřím ke spokojené části poválečné generace. Nestrádám, i když jsem sigl seniorka (78), nenudím se, užívám si každý nový den naplno a podle vlastních představ.
Jsem si vědoma toho, že úcta k věku není nárokovatelná automaticky jen díky odžitým rokům. Úctu a respekt si každý musíme zasloužit a to platí nejen pro seniory.
