Procházím kolem regálů v marketu, u jednoho z nich mladá zaměstnankyně přerovnávala zboží nízko u země a klekla si k tomu.
Vtom přicupitala malá holčička, vykulila oči, položila si prst na rtíky a s údivem co vidí se nevěřícně zeptala. „Ty klečíš?“
„Klečím", mechanicky odpověděla ta slečna.
„A cos provedla?" Vypálila další otázku ta malá.
Slečna zareagovala, protáhla obličej a smutným hlasem se přiznala. „Zlobila jsem.“
Holčička se zamračila, ruce založila v boky a kategoricky prohlásila. „Taková velká holka, styď se!“
„Stydím se", lítostivě odpověděla slečna.
Ta malá se zamračila a stačila ještě varovně zahrozit prstíkem, než byla dostižena matkou. Zajímavý mohl být další vývoj konverzace, kdyby nebyla rázně umlčena a usazena do vozíku. K lítosti přihlížejících matka se s rozpaky rychle omluvila a obě zmizely z dohledu.