Šamané říkají některým myšlenkám sny. Jsou to myšlenky, které vytvářejí v naší hlavě obrazy věcí a událostí. Takto vytvořeným obrazům přisuzují velkou sílu a vliv na reálné dění. I vědecké výzkumy z poslední doby ukazují, že právem.
„Každý je tak starý, jak se cítí.“ Tak to jsme slyšeli každý mnohokrát. „Jo, jo, pravda, pravda.“ Ano, souhlasíme, pokýváme hlavou. Je to otřepané rčení. Ale skutečnost? Jak to je?
Především si musíme ve své hlavě srovnat, co od svého „stáří“ očekáváme. Na průběh nemáme vědomý vliv. Všechny procesy, způsobující stárnutí organismu, jsou řízeny naším podvědomím. Člověk má v sobě neuvěřitelně účinné samoléčící schopnosti. Pokud je v podvědomí uloženo, že v padesáti je normální, aby bylo tělo opotřebované, bolavé, unavené a zchátralé, podvědomí na regeneraci rezignuje. Když obraz našeho vlastního těla je v naší mysli jako stále svěží, funkční a vitální, náš organismus se neustále snaží tělo tomuto obrazu přizpůsobit.
Jak to je tedy s tím podvědomím?
Práce s podvědomím patří k významným prostředkům, kterými šaman dosahuje svých, pro mnohé těžko pochopitelných úspěchů. Především v oblasti léčení. Podvědomí si jede po své vlastní linii a nestará se o to, jaká jsou naše přání a tužby na vědomé úrovni. Kdy můžeme podvědomí ovlivnit? Například při změněném stavu vědomí, označovaném jako „trans“ anebo v hypnóze. Podvědomí však dokáže vnímat i opakující se jevy. Pokud každé ráno absolvujeme do zaměstnání stále stejnou cestu, uloží se nám do podvědomí a zatímco naše vědomá mysl se zabývá čímkoliv jiným, naše podvědomí vede spolehlivě naše kroky. Stejně tak se do podvědomí uloží stále se opakující obrazy. A tady je nutno si uvědomit, jaké obrazy. Díváme-li se na sebe denně do zrcadla, tak ten obraz se po čase uloží do podvědomí. Není to však obraz, který vidí oči. To je jen soubor fotonů procházející čočkou a dopadající na sítnici. Až náš mozek utvoří nějakou představu o tom, jak vypadáme. Dobře, anebo špatně. A věřte mi, nebo ne, naše podvědomí se snaží přiblížit skutečnost této představě.
Obraz postarší, avšak elegantní dámy mladistvě svěží pleti a úměrně plné a dobře tvarované postavy. Když ho má podvědomí jako vzor, dělá všechno pro to, aby ho zrealizoval. Pak už stačí vytvořit mu pro to podmínky. Dostatkem pohybu mu dát možnost formovat postavu. Přísunem správných živin, vitamínů, minerálů atd. umožnit udržet tělo zdravé a dát mu mladistvý vzhled. Nebo třeba stárnoucí muž, kterého šediny spíše zdobí a dodávají mu na respektu, který má pružné, svalnaté tělo a jiskrný, odhodlaný pohled v sympatické tváři. Pokud má podvědomí takový obraz jako předlohu, třese se přímo na to, aby mohlo pracovat na jeho uskutečnění. Je to však marné pokud mu nikdo nepomůže. Muž, sedící v hospodě, kouřící jednu cigaretu za druhou, popíjející pivko a živící se povětšinou párky, tlačenkou, jelítky atd. se musí smířit s tím, že jeho podvědomí na vytvoření toho pohledného a pro ženy přitažlivého sympaťáka prostě nemá vhodný materiál.
Těšte se na nový den
Proč toto píši? Abych upozornil na to, co děláme špatně. Ranní pohled do zrcadla. „Bóže, jak já to dneska vypadám?“ „To je vrásek. Krk jak želva, kalný zrak, povislá víčka, pytle pod očima…“ Špatně, špatně! Když vstáváme rozmrzele, je i pohled do zrcadla v mozku horší než ve skutečnosti. Správně začínáme den tím, že se na něj těšíme. Nastávající den je, jako když staneme před bílým malířským plátnem a v duchu vidíme krásný obraz, který hodláme namalovat. A už se na to těšíme. Pak s touto radostnou myslí pohlédneme do zrcadla. A vida. Ono to nevypadá tak zle. Na ta léta…
Další věc, na kterou si musíme dát pozor, je nárok na nemoc. Tělo se podvědomě udržuje v co nejlepším stavu. Jak se objeví bolest, je to pro něj signál. Něco není v pořádku. A naše podvědomí začne příčinu odstraňovat. Ale pozor na to. Ráno třeba při vstávání z postele vás bolí klouby. Jaká je vaše myšlenka? „V mém věku je to normální, že bolí klouby“. Špatně! Pokud si toto opakujete každé ráno, podvědomí to přijme: „V tomto věku je bolest kloubů normální.“ Podvědomí přestane plýtvat samouzdravovacími schopnostmi na něco, co je normální, a přestane s příčinami bolestí kloubů bojovat. Takže zásada: „Nikdy žádná bolest ani nemoc není normální“ Ani to, že soused si také stěžuje na bolest kloubů, nevytváří normu.
Dávejte tedy pozor na toky svých myšlenek. Mohou vám pomoci. Nebo uškodit. Každá myšlenka má tendenci se uskutečnit.
