Inspirací byl v radiu rozhovor tuším s p. Neffem. Hovořil o „dobrém skutku každý den“ a jeho kouzelném účinku. A že stačí jenom maličkost, třeba po ránu pozdrav sousedky doplněný milým úsměvem a den je hned krásnější. Naopak, nevrlý a nabručený člověk svoji zlobu přenáší i na jiné.
Leželo mi to v hlavě a brzo po začátku směny kolegyni zaneprázdněné telefonem začala vařit voda na kafe. Tak jsem vypnul vařič, přehodil utěrku přes ruku a s konvicí přešel k jejímu stolu. Obřadně ji zalil kafe, přidal úsměv a přání, aby ji to kafíčko mimořádně chutnalo a ještě pár společenských frází.
Údiv, rozpaky, a i nechápavé výrazy ve tvářích ostatních přítomných vyžadovaly vysvětlení. Musel jsem jim povyprávěl o vyslechnutém rozhovoru s panem Neffem a jeho teorii dobrého skutku v každý den. Zaujalo je to a někteří přidali i své vlastní zážitky a poznatky. Shodli jsme se, že příjemně započatý den je pak celý jakýsi lepší.
No a druhý den konali malé dobré skutky i ostatní. Ujalo se to a brzo se přidávali i sousedé. Ten náš kolektiv byl pověstný aktivitami ve věcech podivných a neobvyklých a ostatní potom opatrně následovali. Naše aktivity nebyly vždy bezproblémové.
Časem ta vlna malých dobrých skutků mírně opadla, ale u nás v kanceláři prokazování drobných laskavostí a konání dobrých skutků vydrželo až do restrukturalizace. Potom nás rozdělili, postupně propouštěli a nakonec zanikl celý podnik.
Kouzelný efekt darovaného úsměvu, doplněný dobrým skutkem, dobře fungoval v dobách zlých a vydatně pomáhal k jejich překonání a přežití.
Doporučuji každému k vyzkoušení, budete mile překvapeni.