Tak jak začít? V listopadu 1987 proběhly klasické domácí zásnuby a v červnu se plánovala svatba. Pracuji ve školství a měli jsme tenkráte výborný „spolek ROH“ a já si tenkrát jako svobodná požádala o zimní pobyt na horách (leden – únor) a jelikož dostaly přednost rodiny s dětmi, na mě zbyl poukaz na Šumavu od 29. 5. 1988. A tak jsme vše změnili a svatbu naplánovali na pátek 27. 5. a Šumava se stala naší „svatební cestou“.
S manželem oba pocházíme z menšího města ve východních Čechách a naše obřadní síň se nám nelíbila, ale na tehdejším národním výboře měli knihu s fotografiemi obřadních síní v celém tehdy Východočeském kraji, tak jsme listovali, až se nám zalíbila obřadní síň v Náchodě. Domluvili jsme tedy obřad tam a hostinu plus ubytování pro svatební hosty v zámeckém hotelu.
Asi 14 dní před svatbou zatelefonovali z Náchoda mému snoubenci, že svatbu musíme zrušit, neboť všichni zaměstnanci národního výboru budou v pátek 27. 5. „povinně na školení CO“ a celá budova bude uzavřena. Můj budoucí manžel se s nimi chvíli dohadoval a jelikož to k ničemu nevedlo, vzpomněl si na tehdy velice sledovaný pořad v státní televizi „ Aktuality“ a tak jim oznámil, že tam zavolá a řekne, že nám chtějí zrušit svatbu a tuto story odvysílají v televizi. Hned druhý den mu z Náchoda zavolali, že tedy uvolní tajemníka a matrikářku ze školení CO a svatba proběhne v zámecké galerii, s čímž jsme rádi souhlasili, neboť ona je přímo naproti zámeckému hotelu, kde měla naše hostina probíhat. Svatba byla krásná, romantická a neopakovatelná. No a letos je tomu už 35 let.
