V sobotu ráno jsem upekla k obědu do práce sobě a Ivě pizzu. Dědeček se šel projít a když se vrátil, povídal, že mám prázdné zadní kolo. Cože? A jak pojedu do práce? Poprosila jsem, jestli by mi ho nedofouknul a měl tedy řečí "jak Palackej", ale nakonec mi to kompresorem napumpoval. A neodpustil si poznamenat, že jenom debil jezdí na ráfku a že je zvědavej, jak pojedu domů, jestli mi to kolo zase uteče. Chodila jsem se pak na něj přes den dívat a kupodivu drželo.
Lidé ten den moc nechodili, ale dopoledne přijel vyfotografovat tehdejší novou výstavu, věnovanou bábovkám, vyšívaným kuchařkám a kafi pán, no pán, spíš "takovej strejda". Byl asi tak starý jako my dvě. Sice se nám nepředstavil, ale vzhledem k tomu, že to byl "lidový vypravěč" zjistila jsem z jeho historek, kdo a dokonce i o odkud je a tak jsem nelenila a vyhledala si ho na internetu. Tam člověk objeví věci... Já tam našla článek o tomhle pánovi i s jeho fotografií, takže mi bylo jasné, že je to skutečně on. V tom článku se o něm psalo, že procestoval s vínem 50 zemí a je to mezinárodně uznávaný vinařský expert, degustátor, novinář, publicista - autor či spoluautor knih o víně, od roku 2002 šéfredaktor časopisu Sommelier a mimo toho, co je již uvedeno taky profesionálně fotí, přednáší marketingovou komunikaci a public relations na univerzitách, ve školách, obchodních a hospodářských komorách, na veletrzích, konferencích i při dalších příležitostech u nás, na Slovensku, v USA, Itálii, Španělsku, Izraeli, Číně, Jihoafrické republice a na dalších místech.
Je laureátem Prix de l´OIV za nejlepší světovou knihu o ekonomii vína roku 2014 „Public relations a marketingová komunikace v obchodu s vínem“. Vinařskou asociací byl uveden do Dvorany slávy českého a moravského vinařství za celoživotní přínos jeho rozvoji. Je držitelem ceny Vindemia Acta za celoživotní publicistickou práci ve prospěch vinařství a doživotním čestným členem American Wine Society honoris causa.
A tomuhle člověku já jsem drze řekla, že tu výstavu, pokud se jmenuje "Česká paní dobře vaří, přitom dobře hospodaří" jsme si s kolegyní představovaly jinak a ne jenom jako piksly na kávu a bábovky, že jsme čekaly nějaké staré recepty - česká kuchyně jsou přece především omáčky a kaše, polévky a taky jiné moučníky než bábovky... Nemyslím, že se ho to dotklo, ale pravil, že autorka výstavy má v Praze na Letné muzeum kávy, její kuchařky co inzerovala ovšem nejsou knihy, ale ty vyšívané a že jim píše spoustu zajímavých článků do jejich časopisu a naposledy jim napsala krásný článek o židovských svátcích.
Když jsem s tímhle vším seznámila kolegyni Ivu, zasněně se podívala do dálky a obdivně pronesla: "Tak takový jsou taky chlapi a že já jsem vždycky narazila na ňákýho vola." A to je vdaná po třetí...
