Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!
Ilustrační foto: Pixabay

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

4. 10. 2023

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Dovolená byla úžasná a i když jsme byli ubytováni v apartmánech po šesti lidech, dovolenou nám to nezkazilo. Absolvovali jsme ještě výlet do Benátek a do Dolomitů.

To by bylo na další vyprávění, ale já chci psát o tom, že se dá cestovat i osamoceně a dokonce i se zdravotním omezením. Přečetla jsem si zde se zájmem článek Na společnou dovolenou s kamarádkami a rozhodla jsem se podělit o své zkušenosti.

Článek je skutečně pro mně tak výstižný, že mi připomíná několik dovolených s podobným výsledkem. Manžel mi zemřel a já zůstala sama. Zdrcená jeho náhlým úmrtím jsem asi čtyři roky neměla o nic zájem a postupně jsem ztrácela i kamarádky. K návratu do života a k cestování mě přivedla paní, se kterou jsme se potkávali s manželem na některých dovolených a její skupinou tří manželských párů. Jak plynul čas, složení skupiny se změnilo, a tak pozvali i mně. Nebylo to nejhorší, ale později jsem letěla na dovolenou sama s paní, která měla zájem. Vzpomínám na jednu z dovolených, kde jsem se bála, zda mám v noci spát. Ta pani byla už několikrát léčena a když nebrala léky, jak měla, bylo zle.

Od té doby jsem cestovala několikrát sama a vždy jsem se vracela domů s nádherným pocitem, protože jsem si zaplatila výlety a poznávala jsem historická místa té země. Procestovala jsem takto velké množství zemí. Je jen veliká škoda, že není dostatek jednolůžkových pokojů a tím pádem, se draze připlácí na druhé lůžko. Mám zkušenost i takovou, že do malého pokojíku dají záměrně ještě jedno jakoby lůžko a "ber nebo neber".

Teď popíšu, jaká byla moje letošní dovolená v Bulharsku.

Jak jde čas a léta běží, tak se už hlásí i nemoci. Některé s pomocí lékařů zvládáme, ale jsou i nemoci, které už tolik nezvládáme a na které ještě není lék. Lékaři pomáhají, pomůcky pomáhají, ale chci vám napsat, že jsou i cestovky, které pomáhají! Zavolala jsem koncem letošního srpna do jedné cestovní kanceláře, že bych ráda s nimi na dovolenou, ale moje zdravotní potíže mi mou touhu asi nedovolí uskutečnit. Protože jsem s touto CK byla několikrát na dovolené a paní "šéfová" mě znala, tak okamžitě zareagovala a řekla mi: "Pojedťe! Nemusíte se bát, dovolenou budete mít hezkou!"

Nevěděla jsem, jak se mám rozhodnout. Měla jsem ještě jít na kontrolu k ortopedovi, kam už jsem šla s velkými bolestmi. Na delší vzdálenost už totiž používám vozítko pro lidi, kteří mají problém s chůzí. Když jsem od lékaře odcházela po aplikaci obstřiků, byla jsem ráda, že jsem si ho koupila. Tak a co bude dál, mám to risknout nebo ne? Když jsem opět zavolala do CK, že jsem stále nerozhodná, paní mi odpověděla: "Nebojte se, objednáme letištní službu a všechno další zařídíme." Tak jsem si nakonec zájezd koupila. Říkala jsem si, všechno se má zkusit! Nakonec to bylo tak, jak paní řekla. Do letadla mě vyvezli výtahem, s kufrem mi pomohla rodina paní Ledové a v Burgasu už na nás čekal delegát a třídil si nás podle hotelů, do kterého autobusu nastoupit. Najednou se ozvalo přátelské oslovení: "Ahoj, kde jsou holky?" S těmi jsem tam byla před covidem a on si mě pamatoval. Ubytovaná jsem byla sice v malém pokojíku, ale byla jsem spokojená a paní domácí mi dávala najevo, že mě chce pohostit, a tak mi několikrát přinesla teplou polévku, která byla sytá, plná masa. Jedno ráno mi přinesla k snídani obložený talíř. Musela jsem už zastavit její pohostinnost, protože na jídlo jsem chodila do restaurace a to už na mě bylo moc. Když jsem odjížděla, tak jsme se loučili jako přátelé, kteří budou na sebe vzpomínat v dobrém a přát si jen zdraví!

Užila jsem si podle svých možností krásnou a klidnou dovolenou, na kterou nikdy nezapomenu! Cesta zpátky byla stejná, kdy mi delegát zařídil letištní službu a v Pardubicích už na mě čekal pán s výtahem a dole jiný mladý pán s invalidním vozíkem, vyzvedl mi také kufr a odvezl mě k rodině, která na mě čekala.

Když jsem volala do CK a děkovala za nádhernou dovolenou a všechny ty služby, které zajistila, tak mi paní odpověděla: "Prosím Vás, to je normální! Pojeďte znovu!"

Tak vidíte a tohle jsem nevěděla, časy se mění, prožila jsem krásnou dovolenou a vyzkoušela si, že ani zdravotní omezení neznamená, že se máme bát a jenom se uchylovat k samotě. Když jsem si udělala další den test na cukrovku, z 9,5 klesla na 5,2, zhubla jsem o 1,5 kg a otoky nohou mi splaskly a doposud mi neotékají. Jsem šťastná a ještě jednou moc děkuji všem, co mi pomáhali! 

cestování Můj příběh zdraví
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

20%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%