Byť kapelu opustil již v 70. letech, se Spirituálem pravidelně hrával jako host. Naposledy na inauguraci prezidenta Petra Pavla.
Jan Thorovský se ale jinak celý profesní život věnuje klavírnímu doprovodu, hrával reprezentaci moderních gymnastek, vystupoval na divadelních prknech a dodnes hraje baletkám. „Celý svůj život vlastně hraju a hraju. A takhle prohrát život vůbec není špatné,“ říká v rozhovoru pro Újezdský zpravodaj.
Jak jste se dostal k hudbě a potom ke Spirituálu?
Hrával jsem opravdu od mala a s klavírem jsem spojil celé studium: absolventský koncert na Hudební škole hl. m. Prahy jsem odehrál ve svazácké košili, zato na americkém Steinwayi. Se Spirituálem to bylo dílo náhody. Jiří Tichota byl můj spolužák z hudební vědy. Na jednom vánočním večírku jsem se trochu předváděl a improvizoval na piano. Jirka mi nabídl spolupráci se svou skupinou Spirituál Kvintet. Od roku 1963 jako host a od roku 1965 jako řádný člen jsem zůstal až do roku 1974, kdy Karel Zich odešel na sólovou dráhu a Spirituál se prakticky rozpadl.
Jak na Karla Zicha vzpomínáte?
My se pak potkávali na různých výročních koncertech a bylo to vždy báječné. Čas vůbec nehrál roli. Jako bychom poslední koncert odehráli včera. Sledoval jsem samozřejmě i jeho sólovou dráhu. Myslím, že Karel neměl štěstí na manažerské zázemí, které je v šoubyznysu důležité. Proto nemohl naplno rozvinout svůj velký talent. To byl i jeden z důvodů, proč se v 90. letech vrátil do Spirituálu, kde působil až do své smrti. Jeho hra na dvanáctistrunnou kytaru a originální barva hlasu se mi často vrací ve vzpomínkách.
Dlouho jste se věnoval disciplíně, která je dnes už skoro zapomenutá. Živě jste doprovázel moderní gymnastky…
Původně to byla letní brigáda: v roce 1965 jsem hrál do rytmu lidem, kteří do Zbirohu přijeli na kurz hubnutí. Organizátorka mě pak oslovila, jestli bych nechtěl hrát i gymnastkám. Dostal jsem se přes naděje a juniorky až k seniorské reprezentaci moderní gymnastiky jako hudební spolupracovník, skladatel a interpret a setrval tam až do roku 1991, kdy se živý doprovod zrušil. S reprezentací jsem projel pěkný kus světa, byl jsem u toho, když děvčata získala celkem 14 medailí z mistrovství Evropy i světa. Zajímavé to ale bylo i hudebně: hrával jsem skladby, které se musely vejít do minuty a půl, a přitom vystřídat různé rytmické pasáže. Celkem jsem jich napsal nebo zaranžoval na 800.
Tam jste poznal i svou paní?
U reprezentace jsem se seznámil s brněnskou závodnicí Vlastou Mikoškovou, která se po naší svatbě a narození dcery úspěšně vrátila do reprezentace a v roce 1977 vybojovala na mistrovství světa v Basileji bronzovou medaili ve společné skladbě družstev.
Fotografie poskytnuta z archivu J. Thorovského
Můžete jako muzikant nějak napravit chyby v pohybu?
Nevím, jestli přímo napravit. Ale hudba a pohyb se úžasně doplňují. Obojí pracuje s různými tempy, akcenty i výrazem. Hudbou lze umocnit pohyb, a naopak třeba balet umí hudbu jakoby nakreslit v pohybu. S tím mám bohaté zkušenosti, protože jsem od mala díky starší sestře tíhl k baletu. Jako kluk jsem dostal malou roli, především jsem ale baletky a baleťáky doprovázel na klavír. Pracoval jsem jako korepetitor Laterny Magiky, Pražského komorního baletu, působil jsem na DAMU a vyučoval hudebně pohybové vztahy na FTVS. A od roku 1990 hraji pro Taneční centrum Praha, které založili vynikající pedagogové a tanečníci, manželé Schneiderovi. Tato soukromá taneční konzervatoř a gymnázium musela často bojovat s byrokracií, vše ale překonala a dnes sídlí v nově zrekonstruovaném bývalém pivovaře v Braníku.
Nakonec ještě otázka tradiční: co vy a Újezd?
Několik reprezentačních soustředění jsem absolvoval z kraje 70. let „v golfu“ v Klánovicích, tehdy středisku ČSTV. Moc se mi líbilo prostředí a zalesněná krajina. Když se nám po svatbě naskytla možnost koupě domku v nedalekém Újezdě, neváhali jsme, přestavěli ho a od roku 1976 zde k naší plné spokojenosti žijeme.
Blahoslav Hruška pro Újezdský zpravodaj
Jan Thorovský (79) – studoval dějiny hudby na FF UK a jazyk a hudební výchovu nad PedF UK. Zpíval a hrál se Spirituál Kvintetem, doprovázel gymnastky, působil v Městských divadlech pražských a Studiu Bouře. Je vedoucím korepetitorů Tanečního centra Praha. Ženatý, dvě dcery.