Její sestra Jana Brejchová se vdala za režiséra Miloše Formana a pro ni se stal kamarádem, důvěrníkem. Ještě chodila na gymnázium, když za ní přišel s tím, že by si mohla zahrát ve filmu Lásky jedné plavovlásky. Režisér do něj hledal krásnou dívku, která bude působit naivně, nevinně. Z té role si ji většina lidí pamatuje. Objevila se v něm totiž nahá. To v roce 1965 nebyla úplně běžná věc.
Takto o natáčení později mluvila v rozhovoru pro Národní filmový archiv: „Když mělo dojít na nahé scény, vzal si mě Miloš stranou a řekl, že budu točit v kombiné. Mně hned začaly téct slzičky. Ale Miloš říkal: Neboj se, nebude vidět nic. Tak jsem mu to odkývala, protože jsem mu věřila. Byla jsem v kombiňátku a Miloš říká: Haničko, mně by se hodilo, kdybys dala do kombiné dolů. Takže jsem natočila jednu scénu v podprsence a v kalhotkách a najednou Miloš říká přísně: Hani, všechno dolů. Začala jsem hrozně plakat a on ten pláč nezastavoval. Říkal. To je dobré, ať brečí. Nikde mi nebylo vidět prsa, klín, spíše byla vidět nahota.“
Film měl úspěch i v zahraničí. Hana jezdila z festivalu na festival, byla ubytována v luxusních hotelích, zvána na opulentní večeře, dostávala kytice a dárky. Byla nadšená. Kdo by nebyl? „Došlo mi, že jde o něco výjimečného, začala jsem si toho vážit. Poznávala jsem herecké osobnosti, slavné architekty, lidi, kteří něco znamenali,“ vyprávěla v pořadu Třináctá komnata.
Nikdy nezapomněla na chvíli, kdy na festivalu v Benátkách byly rozdávány ceny za nejlepší herecké výkony. První dostala Annie Girardotová, Hana skončila třetí a čtvrté místo dostala Claudia Cardinalová. „Dovedete si to představit? Krásná Cardinalová, můj vzor, byla až za mnou. Jak já pak byla pyšná,“ říkala se smíchem v mnoha rozhovorech.
Dostala příležitost natočit film ve Francii a další v bývalé Jugoslávii.
Ale tři roky od úspěchu snímku Lásky jedné plavovlásky se zamilovala. Tvrdí, že vždy měla jasno, že se chce vdát a mít děti, možná v tom hrálo roli to, že její rodiče se rozvedli, takže v dětství úplnou idylickou rodinu nepoznala. Jenže se jí dlouho nedařilo otěhotnět, léčila se.
Když se jí po čase narodila dcera a pak druhá, veškerou energii věnoval jejich výchově a ve světě filmu se na ni začalo zapomínat. Později v rozhovorech vysvětlila, že manželství nebylo šťastné, muž údajně pil a tak se rozhodla pro rozvod.
Objevovala se v menších rolích, živila se různými pracemi, svého času dělala i uklízečku. Tvrdila, že jí žádná práce nevadila, protože šlo především o to uživit dcery a navíc vše brala tak, že si slávy užila dost v mládí. A navíc nepatřila mezi dívky, které touží být herečkami. Prostě se jí to tak nějak všechno v životě seběhlo. Po rozvodu se znovu vdala, manželství opět nevyšlo.
Její osobní život nebyl šťastný. V knize Lásky jedné plavovlásky přiznává, že ani s jednou z dcer nemá moc vřelý vztah a navíc se stalo všeobecně známé to, že dobře nevychází ani se svou sestrou Janou. Nikdy o tom ale žádná veřejně podrobně nemluvila, jejich dobří přátelé tvrdí, že podstatu jejich sporu nejlépe vědí jen ony dvě.
Naposledy se objevila ve filmu v roce 1995, šlo o komedii Divoké pivo.
FOTO: Ron Kroon for Anefo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia
Bylo jí pouhých šedesát dva let, když její život nabral jiný směr. Málem uhořela. V jejím bytě vypukl požár, zřejmě za ním byla svíčka nebo její nedokouřená cigareta. Nebo obojí? Každopádně usnula, byt už byl v plamenech a podařilo se ji zachránit na poslední chvíli. Delší dobu byla v nemocnici. Její fyzický i psychický stav se zhoršil natolik, že už poté nebyla schopná žít sama.
Uchýlila se do domova s pečovatelskou službou. Když ji tam vypátrali novináři, vyrovnávala se s tím podle momentální nálady. Někdy brala telefony a povídala si, jindy byla odměřená a vyžadovala, aby ji média neobtěžovala.
Nejvíce ji vždy pobavilo, když se jí nějaký novinář ptal na lásky, na to, zda by třeba ještě nějakou nechtěla potkat. „Dejte pokoj, mně už zklamalo tolik mužů, že už žádného nechci ani vidět,“ říkala.
Ovšem plavovláskou zůstala. Sice už by v ní nikdo nepoznal naivní krásku, která pláče studem, když se má svléknout, ale ještě nedávno se na veřejnosti objevily fotografie ze zahrady domova, v němž žila a měla na nich hezké dlouhé blonďaté vlasy spletené do copánků.
Byly krásné, talentované, úspěšné. Všichni je obdivovali. Přesto se však jejich životy nedají označit za bezstarostné a zábavné. Mnohdy spíše naopak. Seriál „Ty, které jsme milovali“ popisuje příběhy idolů, o nichž se už v mladé generaci moc neví.
