Vezl jsem maželku na kontrolu cukru a na žádost dcery mě paní doktorka poslala na EKG. Tam mi rázná paní doktorka nedovolila zavézt babičku zpět domů, auto jsem musel nechat na pakovišti a ihned následovalo vyšetření.
Ukázalo se, že mám na 90 procent ucpanou tepnu a musím absolvovat zákrok v Jihlavě. Přijeli pro mě dva mladí záchranáři s nosítky a když jsem chtěl jít pěšky, řekli, že musím lehnout, že to je předpis. Když mě nakládali do rychlé sanitky, všimli si, že mám věci v tašce s logem "maraton Tokio" a hned se ptali, jestli jsem maratonec. Vyvětlil jsem jim, že taška patří zeťovi, který absolvoval přes 100 maratonů a že jiná nebyla po ruce.
V sanitce se zeptal záchranář, kolik je mi roků a když jsem se pochlubil, že mi bylo 85 let, divil se a zeptal se, jestli si pamatuji válku. Začal jsem vyprávět, občas se na něco zeptal a když jsme projeli poslední křižovatku před Jihlavou, zavolal na řidiče: "Protáhni to do Brna, pán zajímavě vypráví!" Samozřejmě neposlechl a předali mě na urgenní příjem. Poděkoval jsem oběma sympaťákům. Druhý den mi stenem opravili tepnu a následující jsem se vrátil domů.
Nezbývá, než poděkovat lékařům i záchranářům za skvěle odvedenou práci.