Stojím u splavu. U splavu konopišťského rybníka. Voda se valí přes prkennou zábranu a rychlostí horské bystřiny padá z výšky na betonový, řasou zeleně porostlý skluz a vtéká do potoka. Voda se vaří, bublá, hučí, pění a až dole teče zkrocená, spoutaná a klidná ve svém korytě. Bere sebou listí, větvičky, plasty a špínu, která plave na povrchu rybníka. Všechno probíhá rychle, oči sotva stačí sledovat tu změnu bouřící se vody na vodu klidnou. Lidský život je velmi podobný tomu co vidím a popisuji. Jen si vzpomeňte na nevybouřené mládí! A teď?!
Je 1.1 v roce 2024. Začíná první letošní vycházka naší turistické party, skupiny lidí, kteří mají rádi přírodu, ubírají si ze svého pohodlí, přidávají trochu námahy a hlavně jsou spolu rádi a vytvářejí kolem sebe příjemné prostředí a klima člověčenství po kterém každý z nás touží. Hledáme štěstí v maličkostech a radostech, které nám nabízejí naše vycházky. Kdo měl to štěstí a šel někdy s námi někam na nejbližší kopec, za vesnicí, za humna, vidí ten zázrak, vidí krajinu, která má v sobě kouzlo, které vám učaruje a oči se štěstím zalesknou. Není nutné jezdit daleko, všechno je na dosah ruky. Všechno je co by kamenem dohodil. Je k tomu potřeba mít srdce na pravém místě a chtít to vnímat tak, jak si to příroda přeje.
Stojím a přemýšlím. Znovu se otvírá kniha a tentokrát s letopočtem 2024. Jaký bude ten nadcházející rok? Bude bouřlivý, jako ta voda u splavu a nebo bude klidný, jako voda pod lávkou na druhé straně rybníka? U splavu voda hučí, pění a řve. U lávky voda leží klidně a líně. Co je lepší za á? Nebo za bé? Asi to bude těžká odpověď. A tak je to i v životě. Nic není úplně černé a nebo úplně bílé. Nikdo nikdy neudělal nic úplně špatně a nikdo nikdy nic neudělal tak, že by to nemohl udělat ještě lépe.
Nový rok je před námi. Znovu začínáme. Všichni se budeme snažit jej prožít nejméně tak hezky, jako rok loňský. K tomu budeme potřebovat zdraví a štěstí. Štěstí se snažíme hledat, jak už jsem psal v těch maličkostech. A zdraví? To se snažíme vylepšit těmi vycházkami. Také se říká, že štěstí přeje připraveným. No, vidíte! O to se právě snažíme, být připraveni. A tak vzhůru do oblak, vzhůru na vycházky.
Stojím u splavu. U splavu konopišťského rybníka. Voda se valí přes prkennou zábranu rychlostí horské bystřiny, ale to není voda, pořádně si to prohlédněte, zamyslete se, to jsou dny, které mizí jeden po druhém a roky utíkají jako ta voda, co padá z výšky dolů. Tak, jako nezastavíte tu hučící vodu, tak nezastavíte, ty utíkají dny a roky. Dělejte něco pro to, aby dny, které tak utíkají, byly dny hezké a prožité naplno. Užívejte si života, život je přeci krásný.
To bylo takové zamyšlení nad novým rokem, ale my jsme tu dnes, abychom šli na tradiční Novoroční výstup na Chvojen. Sešlo se nás asi dvacet a po přípitku a ochutnávek vánočního cukroví pokračujeme dál kolem rybníka. Cestou potkáváme desítky známých a neznámých lidí. Většinou se lidé (i cizí) zdraví, tak jak by to mělo být a je cítit ve vzduchu klidná povánoční pohoda. Kostel na Chvojnu je otevřený a tak si dáváme tradiční „svařák“ a popíjíme z vlastních donesených zdrojů a dál ochutnáváme cukroví, ale i jídlo, které připravily naše dobré duše.
Opět jsme se setkali, opět jsme si popřáli a popovídali si. Dnešní den se vydařil, tak jak se na první den v novém roce, patří a sluší. Veselí a z hlavou plnou nových plánů, odcházíme z Chvojna, spokojeně se rozcházíme a pokračujeme do svých domovů. Ať se nám všem vyhýbají jakékoliv nemoci a ať se nám všem daří veškeré překážky překlenout.
Zahájili jsme novou sezónu na rok 2024.
Už se těším na setkání a další a další vycházky
Ahoj Zdeněk
