Jaké bylo vaše dětství, vzpomínáte na něj ráda?
Dnes, když vzpomínám s láskou na své dětství a své rodiče, každý den jim děkuji za hodnoty, které do mne vložili. Narodila jsem se velmi pracovitým rodičům. Jak píši ve své knížce "Narozena 4. července", již jako dítě jsem místo panenky v kočárku vozila cihličku, abych pomáhala při stavbě svým rodičům. Tato činnost mne doprovázela celým obdobím puberty. Tehdy jsme svépomocí stavěli rodinný dům. Občas jsem sice nebyla ráda, ale dnes z tohoto zvyku čerpám neobyčejnou sílu k překonávání všech problémů a překážek. Celé mládí jsem se hodně učila a také dost sportovala. To vše mi zůstalo až dodnes - práce, učení i sport.
Jakou školu jste studovala?
Mým přáním již od mládí bylo studovat umění. Celé toto rané období jsem sama připravovala rodičům vlastnoručně vyrobené dárky, vše podle mých vlastních představ a tvořivosti. Nesmírně mne to uspokojovalo. Nakonec ale rodiče rozhodli, že budu studovat gymnázium a hlavně táta chtěl, abych dále studovala na Karlově univerzitě. Vystudovala jsem pouze dobříšské gymnázium s humanitním zaměřením. Byl to ale opravdu jen začátek, dobrý začátek mého celoživotního studia, protože celý život považuji za příležitost ke vzdělávání.
Po gymnáziu jste tedy hned nastoupila do práce? Jaké?
Ano. Hned po maturitě jsem začala pracovat na mezinárodním letišti v Praze. Pohybovala jsem se mezi cestujícími z celého světa, učila jsem se jazyky. Dodnes na tento podařený start velmi ráda vzpomínám. Vydržela jsem tam celých patnáct let, až do roku 1990. Bonusem bylo mimo jiné to, že jsem mohla zcela zdarma létat do svých oblíbených destinací. Do roku 1990 jsem se nikdy nedostala do západních zemí, a tak jsem často létala do Bulharska, DDR, do Polska. V období, kdy jsem pracovala na letišti, se narodily i mé dvě děti. Obě dostaly do vínku dobré srdce, to na čemž nejvíce záleží. Velmi je miluji.
Po sametové revoluci jste změnila zaměstnání?
Ano, prošla jsem toho pak více. Již v roce 1990 jsem se dostala jako vedoucí skupiny českých výtvarníků na EXPO do Osaky. Byla to moje první cesta na Západ. Byla jsem zde měsíc a přivezla jsem si cenné zkušenosti, jež jsem celé léta zhodnocovala ve svém životě. Poté jsem byla v konkurzu vybrána do kolektivu pozemního personálu společnosti Lufthansa a pak následovaly další štace, další firmy. Asi po deseti letech, když jsem pracovala jako manažerka Letních Shakespearovských slavností, jsem se rozhodla, že již nebudu plýtvat svojí energií a dala jsem se cestou zcela opačnou, na průvodcování. Nejdříve jsem musela udělat vyjímečně těžké zkoušky, abych získala licence a poté jsem s průvodcováním začala. Dnes průvodcuji již 21 let. Vedle průvodcovské činnosti jsem ale vždy ještě pracovala. Už jsem ale nechtěla být vždy na vyšších pozicích firem, ale šla jsem například pracovat jako servírka do hotelu Marriott. Zde jsem si vytvořila výbornou rovnováhu mezi srdcem a rozumem. Dokázala jsem obsloužit i sto snídaní a k tomu přidávat kulturní informace. Protože jsem narozena ve znamení Raka, nesmírně mne přitahovalo starat se o lidi a rozdávat lásku. Konečně se můj sen začal plnit a já jsem opět nabývala ztracených cenných sil.
Provádíte především zahraniční turisty. V jakém jazyce s nimi hovoříte?
Jak je pořeba. Německy a anglicky hovořím plynně a francouzsky zatím částečně. Moji rodiče mne jako mladou dívku posílali do východoněmecké rodiny, kde jsem se přes prázdniny učila německy. Poté jsem na gymnáziu němčinu a ruštinu zdokonalovala. Angličtinu jsem se naučila sama a rovněž i francoužštinu jako samouk. Stále se ale učím i český jazyk, který je nekonečně krásný. Stále mám pocit, že jsem teprve teď opustila školu a začínám. Tento pocit mne jen málokdy opouští.
Jaké turisty máte nejraději, tedy z jaké země?
Mívám skupiny ze všech koutů světa a nedělám mezi nimi žádné rozdíly. Stále o ně pečuji, jak jen mohu nejlépe. Mým základním pravidlem je a to již od doby, kdy jsem pracovala na letišti: "Já jsem zde pro vás, vy zde nejste kvůli mně." Toto pravidlo mě vlastně provází celým mým životem a jistě bude pokračovat.
Jakými místy nejvíce turisty provádíte? A jaká místa jim sama nejraději představujete?
Mými nejoblíbenějšími místy jsou kostely, především katedrála sv. Víta a kostel s Pražským Jezulátkem, nejdůležitější poutní místo u nás. Při průvodcování vždy záleží na počtu turistů. Tomu musím přizpůsobit i formu průvodcování. Nezpůsobuje mi to žádný problém. Občas se hosté chtějí jen projít, dát si dobrý oběd, fotografovat, někdy vyžadují, aby se šlo přesně podle plánu a chtějí znát spousty informací. Mým názorem ale je, že všichni lidé chtějí být milováni a opečováváni. Provázím i mimo Prahu, jezdím například do Terezína a do Kutné hory.
Předpokládám, že musíte být na zvídavé turisty dobře připravena. Musíte se ještě stále učit o historii Prahy, anebo vás už za ta léta žádný dotaz nepřekvapí?
Stále si doplňuji informace, občas se turisté dotáží na něco, co nevím, tak se omluvím a dodatečně si informaci, pokud to časově jde, zjistím na googlu. Pro mne je největší odměnou uznání a spokojenost hostů.
Kromě práce průvodkyně se věnujete dalším činnostem jako je malování a zpěv. Jak vás napadlo, vrátit se k těmto koníčkům z mládí?
Umění mne provází celý živost. Před 30 lety jsem například šila kožené modely a i jiné oblečení, pletla jsem s radostí svetry. Toto vše ve mne navždy spočinulo, zvláště výrobky z kůže. Protože jsem z Dobříše, kde byly Rukavičkářské závody, mám stále spoustu kůží, ze kterých, jak předpokládám budu opět modely šít. Co se týče psaní - vydala jsem například útlou knížku poezie "Miluji vás", pro děti i dospělé pohádkovou knížku "Chtěla bych být princeznou" a další. Veškeré výtisky jsou k vypůjčení v Městské knihovně v Praze a také v knihkupectví Franze Kafky. Ke zpívání jsem se vrátila z období mládí. Dnes docházím na hodiny zpěvu, abych se zdokonalila. Zpívám různé žánry, šansony, pop, klasiku. Vše je možné si poslechnout na YouTube pod jménem Danuše(Stočesová) DÉngeli. Mám zde 11 skladeb, včetně Mozarta, Schuberta. Nyní připravuji další CD, duchovní píseň.
A malování?
Maluji vlastně s přestávkami celý život. Nejčastěji maluji v nočních hodinách. Tehdy se ve mne rozprostře posvátný klid a já mohu tvořit. V poslední době maluji nejvíce tuší a především květiny.
Malujete pro sebe, anebo své obrazy prodáváte?
Tvořím pro radost, netoužím být slavná. Všechny své záliby kombinuji s intuitivním pocitem. Již dvakrát se mi podařilo uspořádat vernisáže, kde jsem prezentovala svoje knížky, CD a obrazy. Tyto vernisáže měly neopakovatelnou atmosféru, zúčastnili se jich i někteří čtenáři vašeho portálu, za což jim děkuji. Ráda bych vernisáže opakovala, věřím, že se to podaří na začátku léta 2024.
Je zpívání a malování tím, co vám přináší vnitřní klid v současném neklidném světě?
Žiji méně ve světě světském, spíše ve světě duchovním, podle toho, kam mne srdce táhne.
Zajímala jste se o budhismus, hinduismus i judaidmus. Jste ale především křesťankou. Co pro vás osobně víra znamená?
Již od svých 30 let jsem "hledající", prošla jsem si hinduismem, kde mne velmi ovlivnil život Mahátma Gándhího, budhismem, se kterým mne spojovala laskavost, jež jsem nutně potřebovala častokrát k přežití. Za 20 let průvodcování v Židovském muzeu jsem si přinesla cenné informace proroků. Toto vše mne dovedlo až k pochopení Nového zákona a otázky víry, lásky a naděje a především vztahu k Bohu. Vira je pro mne především pocit, že naprosto věřím v to, v co doufám a na tento vnitřní pocit naprosto spolehám. Pokud se toto hořčičné semínko "uchytí", pak se v životě začnou dít zázraky.
Co říkáte na dnešní společnost, možná poněkud mrzutou, možná někdy rozdělenou. Věříte v lepší časy?
Na základě čtení Bible mám pro současnou situaci ve společnosti své vlastní vysvětlení. Pro mne je důležité šířit lásku a naději, nesoudit, odpouštět. Záleží na každé maličkosti a na každém vyřčeném slově, neboť "Nejenom chlebem je člověk živ". Když se ohlédnu za celým svým životem, vím, že jsem vždy měla a mám svobodou volbu. Pokud jsem něco udělala nesprávně, vždy mne osud vrátil zpět, abych touto zkouškou prošla opět. Takto to vnímám já. Z materialisticky zaměřené rodiny jsem se stala silně věřícím člověkem. Mým průvodcem životem je Písmo svaté. Domnívám se, že Bůh stvořil lidstvo různorodé, každý člověk je neopakovatelný. Proto je Svět takový, jaký je.
