Švagr chodil se svou minikapelou hrát na svatbách. On bubnoval a zpíval, na housle hrál Zdenda, abstinent, co jezdil se starou dodávkou a na harmoniku hrával Tonda, skvělý muzikant, který se ale rád napil a museli ho občas krotit. Když si Toník vzal ráznou Boženku, byl s muzicírováním a alkoholem konec, prodal harmoniku a nastoupil nový člen kapely. Právě, když měli jet na velkou svatbu do vzdáleného města, onemocněl. Problém vyřešil kapelník tím, že se obrátil na Tondu.Ten s radostí nabídku přijal a slíbil, že se alkoholu ani nedotkne a rád si zahraje na vypůjčený nástroj.
Protože jejich stará dodávka občas trucovala,vyrazili s předstihem a po cestě se Tonda svěřil, že v městě má kámoše, s kterým dva roky vojančil a má na něj adresu. Protože začátek obřadu se opozdil, měli víc, jak hodinu čas, šli se podívat po městě a Tonda hledat kamaráda. Dopadlo to zle. Kámoši zašli do hospody, Tonda spal na stole a byl na šrot. Zatáhli ho přes protest do dodávky, kde taky hned usnul. Bezvýchodnou situci vyřešil jeden z hostů, který se chopil harmoniky a zastoupil ožralku.
Svatba končila v půl druhé a mezitím se Toník vyhajal, držel si hlavu a naříkal, že se určitě s ním dá Boženka rozvést, že jí slíbil výslužku a peníze a on všechno propil. Švagrovi se zželelo hříšníka, protože to vlastně zpískal. Nechal mu krabičku s dobrotami a půjčil dvě stovky, což byl tenkrát slušný peníz. Za týden se s Tondou a Boženkou potkal na ulici a Tonda mu nenápadně strčil peníze do kapsy a Boženka švitořila. Pane Bosáček, moc jsem si pochutnala a dvě stovky nejsou taky k zahození, kdyby jste potřeboval, ráda vám Toníka půjčím a ten horlivě přitakal a ani se nezačervenal.