Báseň o vině a odpuštění,
o vločce, která na kameni,
studeném, taje do potůčku...
Naslouchám tiše jejím krůčkům.
Z oblaku na dosah snesl se pták.
Do tající kry viny se vsák
a spadl na dno řeky času.
Zprůhlednil v plamenin jasu.
Slova odkládám na papír
za svítání a hudby lyr.
Tahy perem do ohybů a křivek
skrývám před úsměvy dívek.
Báseň o vině a odpuštění
píši uhlem na dlaň stěny
už dlouho, v modlitbě a sám.
A zas a znovu začínám.