Na úvod této historky svatosvatě přísahám, že se opravdu stala a musím rovněž ujistit případné čtenáře, že na projekci SMC n.p. se pilně pracovalo a pokud se děly i neuvěřitelné věci, nikdy to nemělo vliv na pracovní úkoly. Tenkrát jsme totiž chodili do práce rádi a smích nám pomáhal přežít i normalizaci.
Kolega Ivoš se jednou zmínil, že pár lidí z cihelen pojede do Komorní Lhotky k léčiteli Wojnarovi, který „se ti podívá do oka a pozná, co ti je“. „Nemáte volné místo v autě?“ poprosila jsem ho. Bylo. Vzala jsem si dovolenou a jeli jsme. Pan Wojnar se mi podíval do oka nějakým přístrojem a oznámil mi, že budu mít problémy se žlučníkem a napsal mi bylinky, které pošle poštou.
„Tak co, spokojeni?“ zeptal se v autě vedoucí výpravy Jarda z ekonomického oddělení. Shodli jsme se, že tedy ano, ale o nemocech jsme se nebavili. Zas měsíc mi přišly bylinky, přinesla jsem si je do kanceláře, že budu pravidelně pít čaj.
„Co vám tu tak smrdí?“ řekla Slávka “dělá se mi z toho špatně“. „Z čeho se ti nedělá špatně, mamino,“ odbyl ji Karolko. Druhý den po příchodu do práce jsme s Karlem vyvětrali, protože tam byl špatný vzduch. Třetí den jsme zjistili, že to tak smrdí mé bylinky a musela jsem je vyhodit, protože ani milovníci bylin nechtěli pitím odvaru riskovat své zdraví, jakmile si čichli.
Za čtrnáct dní byl 1. máj, celé Hranice kvetly a my, pracující tohoto města spolu s oběma vojenskými posádkami, pionýry města a školami jsme kráčeli v průvodu. Národní podnik Severomoravské cihelny šel v devítistupech směrem k náměstí a každý se snažil, aby byl viděn. Kráčela jsem mezi Peterem a Ivošem a padla řeč na léčitele Wojnara a bylinky.
„Už jsem je dostal,“ prohlásil Ivoš.
„Už jsem je vyhodila,“ řekla jsem.
„Co vím, tak všem už zásilka přišla, jenom Jardovi Suchému ještě ne,“ řekl Ivoš.
„Je mi Jardy líto,“ mávala jsem mávátkem.
A Peter se zamyslel a ukončil debatu: “Měli bychom mu pomoct.“ A nastínil plán.
Následující den byl čtvrtek. Požádali jsme kulackého synka Lojzu, aby nám sehnal řezanku. Na dotaz kolik, upřesnil Peter asi 60x60x60. V pondělí Lojza požadovanou krychli dotáhl do kanceláře, zabalili jsem to do igelitu, někdo donesl krabici té velikosti a nacpali jsme to tam.
Přiložili jsme dopis, Věra balík zabalila, s Jurou to převázali a napsali adresu. Lojza měl na poště kamarádku a ta mu balík opatřila všemi možnými nálepkami. „NEKLOPIT“, KŘEHKÉ ZBOŽÍ“, POZOR SKLO“ a „PŘEVÁŽET VE SVISLÉ POLOZE“. A poslal to.
Čekali jsme 3 dny. Další ráno přiběhl rozesmátý Jarda a vylíčil nám následující story:
Bydlí ve vesnici, kde není pošta, musí do vedlejší obce. Dostal lístek o uskladnění balíku a poprosil manželku, která v té obci učí, aby mu bylinky vyzvedla. Žena balík vyzvedla, zděsila se, co má Jarda za těžkou chorobu a táhla 15 kg balík 3 km domů. Často odpočívala a do baráku přišla úplně schvácená. Její rodiče se taktéž divili a všichni chodili kolem balíku a čekali na Jardu. Jarda nic zlého netuše, přesto naprosto konsternován velikostí a váhou bylinek, balík otevřel. Řezanka se vzhledem a vůní změnila v siláž. Otevřel dopis a četl:
„Vážený pane,
posíláme Vám objednané bylinky. Aby měly náležitý účinek, zde je návod k použití:
1/ v případě nevolnosti dejte polévkovou lžíci bylin do úst a zalijte horkou vodou.
2/ V případě zácpy dejte polévkovou lžíci bylin do úst a zalijte studenou vodou.
3/ V případě průjmu jednou hrstí ucpěte konečník.
4/ V případě částečné impotence jedním stéblem zpevněte péro.
5/ V případě úplné impotence totéž, ale stejně vám to nepomůže.
S pozdravem Míru zdar Váš léčitel.“
Celá rodina plakala smíchy, Jardův tatínek, který byl po infarktu, se řehtal, až měli obavy, že to nepřežije. Ve škole, kde Jardova žena učí, měli už týden školního inspektora a tak vzala dopis a historku kolegům vylíčila. Smáli se, přesto, že inspektor tam ještě někde byl. Takže nakonec, ty bylinky fakt léčí!
