Prožíváme celý život všechny naše starosti i radosti společně jako sestry. Tak jsme také společně vymyslely plán.
Odehrálo se to začátkem devadesátých let, kdy jsme zažívali všichni novinky, které k nám přicházely ze všech stran. Takovou novinkou byla i Viagra, která měla (a snad ještě má) pomáhat pánům v pokročilejším věku. Moje přítelkyně tehdy byla podruhé vdaná, jí i manželovi bylo kolem padesáti let.
Protože se o těch zázračných tabletkách dost mluvilo a její muž se od těch řečí distancoval, vymyslely jsme malý žertík. Ona koupila bonbony Lentilky a vybraly jsme jen modré, jako ty tablety, našly jsme podobnou skleničku od léků. Tu jsme zbavily obalu a já natiskla na počítači název Viagra a pod tím obvyklé rady, jak lék užívat. Bylo to pro laika důvěryhodné.
V té době všude probíhaly tzv. nurzy, kde se dalo koupit cokoliv. Bylo před Vánocemi, všude plno lidí. Ona l příslušnou lahvičku zabalila jako dárek pro manžela a dala ji pod stromeček. Zbytek už znám jen z jejího vyprávění. Muž dárek rozbalil a ztrnul. Začal se rozčilovat, kde to koupila a proč? Tvářila se naivně a řekla: „Tak jsem chodila po burze, sháněla jsem ti nějaký zajímavý dárek a všimla jsem si u jednoho pultu, že je tam plno lidí a něco kupovali. Šla jsem tam taky a zeptala se, co to je? Říkali, že je to teď novinka a je to pro pány a užijí si s tím i ženy. Tak jsem také jednu krabičku koupila“. Manžel to rozbalil, chvíli to zkoumal a když zjistil, že to jsou bonbony, tak pochopil, že se stal obětí kanadského žertíku. Nejdříve se rozčiloval, proč kupuje každou blbost, ale když ho to přešlo, tak se za chvíli i zasmál.
Já k nim přišla druhý den po Štědrém dnu popřát hezké svátky a nenápadně se ho zeptala, co mu nadělil Ježíšek. Pochopil, že jsem v tom měla také prsty a nakonec jsme se smáli všichni.