Neodkládají si kabáty do šaten, ale přehazují svršky o opěradla neobsazených sedadel a co je snad ještě horší, popíjejí alkoholické či nealkoholické nápoje z plastových lahví přímo v hledišti.
Rozumím, že každý groš za prodané vstupné se počítá, i od náhodně rozhodnutých turistů v manžestrových kalhotách. QR kód je v pořádku, vstup povolen, ostatní není v tuto chvíli důležité. Avšak není ta tolerance pořadatelů/uvaděčů až příliš cynická k početní převaze platících posluchačů, kteří nota bene vedle orchestrálního tělesa a sólistů nepochybně nemalou měrou dovytváří vysokou úroveň kulturní akce právě dodržováním společenských pravidel vč. vkusného oděvu? Nezasloužila by si naopak tato převážná většina posluchačů obdržet od „tolerantních“ pořadatelů slevu na vstupném z důvodu vynuceného strpění vpuštěného nežádoucího buranství, které snížuje kvalitu koncertního zážitku?
Na netu se dočtete, že Smetanova síň je secesní koncertní sál, který pojme téměř 1200 posluchačů, který je z dílny architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Dále net prozradí, že sochařskou výzdobu tvoří dvě štuková sousoší po stranách pódia, "Vyšehrad" a "Slovanské tance", od Ladislava Šalouna, že reliéfy na parapetech balkonů a galerií od Josefa Nováka představují české skladatele. Další plastiky a štuky že jsou od Ladislava Kofránka a Josefa Kalvody, malby na stropě a na stěnách (alegorie Hudby, Tance, Poezie a Drama) jsou od Karla Špillara. Pokud budete v síni na místě a zakloníte hlavu, ohromí vás strop, jež je sklenutý plackou na čtyři rohové pilíře a má uprostřed velké eliptické okno. Lemující svítidla jakoby vás chtěla vcucnout. V majestátní koncertní síni jsou nepostradatelné varhany (tři manuály, 72 rejstříků a přes 4000 píšťal) vyrobené roku 1912 firmou Jana Tučky z Kutné Hory. Nuže řekněte, nežádá si tento výčet váznamných a slavných jmen přinejmenším úctu projevenou i prvky slavnostní etikety?
A co sólisté, pěvci, dirigenti a členové symfonických orchestrů, kteří vůči svému publiku na pódiu nevybočí za hranici decentnosti a nezpronevěří se tzv. Black Tie dress codu. Ti si nezaslouží včetně aplaudování za mistrně zahrané hudební dílo i vizuální potlesk pohledem do hlediště, které je zaplněno tu ve fraku, tu v dobře sedící košili, slavnostně oděnými muži po boku elegantně upravených operlených dam?
Smetanova síň Obecního domu přece není stodola, kde si lze vykračovat ve farmářkách a promoklé bundě. Ani není hřištěm, aby snesla rozšmajdané tenisky, byť s fluoreskujícími tkanicemi. Tento prostor s puncem mimořádnosti by neměl příliš ustupovat ani bohémům, kteří své schopnosti povýšené na božskou úroveň demonstrují ignorováním pravidel slušného oblékání dredy zastrčenými za rolák vytahaného ušmudlaného svetru.
Takových faux pas by měla být překrásná česká Smetanova síň ušetřena.
