Asi jsem už fakt stará a současnému akademickému vkusu prostě nerozumím. Pořád si vtloukám do hlavy principy demokracie a svatého práva dopřát každému vlastní názor, i když s ním nesouhlasím. Ale někdy mám s tímto druhem svobody problém. Vždycky když cítím nespravedlnost. A taky bezmoc, jak nedůležitý a zbytečný je ten můj, veskrze subjektivní. Myslím názor…Jsem si plně vědoma nebezpečí, že za to budu pykat, když se o něj na tomto místě s vámi podělím. Přesto tak učiním.
Moje výchozí pozice může být pro mnohé opovrženíhodná, když se mi pořád ještě líbí Sněhurka z dílny Walta Disneyho a krteček. Mám se snad stydět za to, že mě neoslovuje tvorba úspěšné a oceňované režisérky s kořeny v dalekém Tádžikistánu? A ještě se dočtu, že se měl místo jejího bezohledně dlouhého a nevhodného projevu umlčet moderátor? Noblesní a jedinečný Marek Eben, který vtipně požádal v úvodu přímého přenosu, aby umělci na pódiu nezaměňovali ekosystém za egosystém?? To snad nemyslí ty dámy vážně…
Troufám si podotknout, že jsem svojí profesí tak trochu „z branže“ a tudíž opravdu velká filmová a televizní fanyna (úmyslně se vyhýbám zdrobnělině). Mým šálkem kávy jsou Pelíšky, Vesničko má středisková nebo Kolja. A taky vánoční film Prázdniny a co se týče oné příbuzné s nejhorší pověstí, tak zbožňuju Jane Fondovou v dokonalé komedii Příšerná tchyně.
Film Němá tajemství jsem neviděla, ale byla jsem šťastná, že aspoň cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli – roli tchyně – získala Milena Steinmasslová. A moc se na ten film těším, jakkoli závažné a nelehké téma zpracovává.
Simoně Pekové její závratný úspěch na prahu sedmdesátky ze srdce přeju. Jsme stejný ročník a známe se z Brna. Dovedu si představit, co asi prožívá a určitě byla neotřelou a osvěžující „lvicí“ během letošního ceremoniálu. Je to fakt – Přišla v noci a zabodovala! Jen nějak nemůžu uvěřit, že ta její tchyně je opravdu ze života, jak ji popisuje v rozhovorech. Mně totiž připadá úplně mimo realitu, a pokud nás, tchyně, vidí mladí tvůrci těmahle očima, pak nás potěš pánbů, holky! Jistě, je to komedie, byť trochu hororová, ale nějak mi zřejmě uniká ta zamýšlená nadsázka. A kvalita bohužel odpovídá oněm zmiňovaným osmnácti dnům natáčení… Mrzí mě, že nesdílím stejný smysl pro humor. Ale asi s tím nic nenadělám.
Začátkem února jsem s kamarádkou a ještě několika odpoledními diváky viděla v kině Lucerna film, který měl rovněž několik nominací. Sledovala jsem ho bez dechu, protože splňoval všechno, co jsem od něj čekala. Silný příběh ze života na téma, které důvěrně znám, protože ho mám v rodině. Pečlivě propracovaný scénář, skvěle vystavěné dialogy, věrohodné prostředí… Ze všeho nejvíc mi však dech braly vynikající herecké výkony. Prakticky žádná z rolí nebyla vedlejší, a přesto oni dva, matka a syn, ve skutečnosti bývalá profesorka a žák, zářili tak, že jsem z toho zážitku několik dní nemohla usnout… Určitě byla dobrá i hudba, když proměnila nominaci, ostatně u filmu s názvem Tancuj, Matyldo je hudební složka důležitá. Omlouvám se tímto Michalu Pavlíčkovi, ale emotivní gradace hereckých výkonů obou protagonistů ji prostě zastínily. Kromě závěrečného chrapláku originální verze titulní písně si ji vůbec nejsem schopná vybavit, i když získala jediné ocenění v tomto mimořádném filmu…Po celou dobu, co seděli vedle sebe v hledišti Regina Rázlová a Karel Roden, aniž by padlo jejich jméno, jsem obdivovala její důstojný úsměv, a vůbec jsem se nedivila jeho kamenné tváři. Nevím, jak pro ně dva, ale pro mě tohle NEDocenění bylo trpké zklamání.
Bez špetky závisti, leč s jistými rozpaky jsem přijala několikerá téměř odhalená ňadra, stejně jako i vítězný film Bratři. Myslím, že je to tak trochu Pyrrhovo vítězství. V dnešní přepolitizované a kontroverzní době zase politické a stejně kontroverzní téma z minulosti… Proč? Nějak se mi do něj nechce, až ho budou dávat v televizi. Bod obnovy mě taky příliš neláká, ale na Úsvit jsem zvědavá, Elišku Křenkovou mám ráda a na Gottwaldov mám stále živé vzpomínky…
Jo a co se týče televizní série Volha, ta se mi móóóc líbila. A strašně mě bavila. Ale aby televize převálcovala filmovou tvorbu v poměrně silné konkurenci, to se mi nějak nezdá. Kryštofa Hádka mám sice taky ráda, ale Českého lva v kategorii nejlepší herec v hlavní roli si měl odnést Karel Roden. A za svoji životní roli Regina.
Tak mě nekamenujte, jestli to letošní rozdělování skleněných lvů vidíte jinak.
Znáte to, není na světě člověk ten…
Stále lepší vztahy v běhu času (nejen mezi umělci) přeje
HŠ
