Maminka mluvila německy, otec česky, Judita tedy od dětství uměla oba jazyky. V roce 1942 její rodiče byli zatčeni, někdo je udal za protistátní činnost, i když zřejmě šlo jen o to, že poslouchali zahraniční rozhlas, což bylo za nacistů zakázáno. Dopadlo to dobře, byli propuštěni, jenže po válce, hned v roce 1945 byla maminka zatčena znovu. Najednou vadilo, že je byla Němka. Znovu se vrátila domů, ale její zdravotní stav už byl velmi špatný a to jak fyzický tak psychický. Zemřela nakonec v psychiatrické léčebně. Na výchově Judity měla velký podíl babička, jenže ta, když viděla, jak se Češi po válce vypořádávali s Němci a jak sílila moc komunistů, utekla do Německa. Takže Juditě zůstal jen otec.
Udělala maturitu a začala pracovat. V podniku se však ztratily peníze, začalo vyšetřování. Krátce poté podepsala spolupráci se Státní bezpečností, která si mladou nezkušenou a vystrašenou úřednici vytipovala jako vhodný objekt. Byla padesátá léta, doba politických procesů, vyřizování účtů. Judita Čeřovská mnohem později vysvětlila, že jejím úkolem bylo donášet na jednoho muže, ale protože mu vše řekla, nakonec byla pro estébáky nepoužitelná a dali jí pokoj. V té době nebyla moc zajímavá. Vdala se, starala se o domácnost, o děti. Zpívala si jen tak pro radost.
Jenže v druhé polovině padesátých let začala soutěž s názvem Hledáme nové zpěváky. Přihlásila se a zvítězila. Hned se na ni zaměřil Karel Krautgartner, tehdy velmi vlivný muzikant. Zařídil ji angažmá v divadle Alhambra, což byl luxusní pražský klub. Začala se objevovat v televizi, v rozhlase, stala se známou.
Judita Čeřovská v roce 1962. FOTO: Viktor Lomoz, ČTK
Když se v roce 1959 vracela s kolegy z vystoupení, auto, ve kterém jela, narazilo do stromu. Řídil její kolega, zpěvák Josef Zíma. Mnohokrát od té doby v rozhovorech vzpomínal na tu nepatrnou chvíli, kdy zřejmě usnul. Nikdy si to neodpustil. Zranili se dva lidé, Judita a režisér Jiří Jungwirth. Ten poté zemřel, Judita strávila měsíce v nemocnicích. Následky byly strašné. Hrozila jí amputace, měla rozdrcenou pánev, řadu vnitřních zranění, přišla o ledvinu.
V roce 1961 se vrátila na jeviště. Zazpívala nový hit Je po dešti a pamětníci té události mnohokrát vzpomínali, jak jí publikum v Alhambře tleskalo ve stoje.
Začala zpívat i v zahraničí. Díky její skvělé němčině o ní byl zájem v Západním Německu i ve Švýcarsku. Jenže přišla sovětská okupace a cesty na Západ pro většinu umělců skončily. Nedařilo se jí ani v osobním životě, rozvedla se a štěstí jí přinesl až vztah s muzikantem Ivanem Smetáčkem. Vystupovala pak s jeho jazzovou kapelou řadu let. Jenže ji trápila řada nemocí, mnohé byly spojené s těžkým úrazem. Zemřela, když jí bylo sedmdesát dva let.
Zůstaly však po ní hity, které dodnes znovu nazpívávají mladší kolegyně. A starší pamětníci, když je slyší, říkají: Čeřovská je ale zpívala lépe, na tu nikdo nemá. Akropolis Adieu, Malý vůz, Co dál, Dominiku, Řekni, kde ty kytky jsou... To je jen část jejich písní, které se staly nezapomenutelné.
S využitím zdrojů:
Československá filmová a televizní databáze
Český rozhlas - pořad Osudové ženy
Byly krásné, talentované, úspěšné. Všichni je obdivovali. Přesto se však jejich životy nedají označit za bezstarostné a zábavné. Mnohdy spíše naopak. Seriál „Ty, které jsme milovali“ popisuje příběhy idolů, o nichž se už v mladé generaci moc neví.
