Když se jich bezelstně zeptám, zda kromě tohoto určeného cvičení se hýbou, tak je odpověď převážně negativní. Za to je vidím se celé dopoledne courat po obchodech. Já tomu říkám „supermarketová turistika“. Plno lidí se „zabíjí“. Stěžují se na klouby, na vysoký tlak, ale nic proto nedělají. Soused cvičil ještě v 88 letech. Dožil se devadesátky. Určitě mu pohyb k tomu pomohl.
Další věc, kterou člověk potřebuje, zda je spokojený se svým životem? Úmyslně vynechávám štěstí. Je prchlivé jako ether a já dávám přednost spokojenosti. Nejvíc mě těší, když pro ni něco udělám. Ano. Jsem se svým životem spokojen. Stálo mě to mnoho úsilí a jsem ochoten i dnes v důchodu proto něco udělat.
Hodně důležitá je láska. Rozdat ji a přijímat. Bez lásky je člověk napůl. Mít solidní vztahy s lidmi. Především se svými blízkými, partnerem, dětmi, vnoučaty a pravnoučaty. Nesmějí chybět přátelé a kamarádi. Někoho kdo vám pomůže, nepodrazí a má vás rád. Také se obklopit lidmi, kteří jsou naladěni na stejné vlny a mají podobné zájmy. Ti, kterým nejsme sympatičtí, se pokud to jde, snažme vyhnout.
Nikdy jsem netoužil být bohatý. V pomyslném škále 1 až 10 peníze řadím na 9. místo. Uznávám, jsou nezbytné, ale nejsou nejdůležitější. Někdy lidé bědují: „Celý život jsem dřel, ale dnes živořím“? Je třeba si položit otázku: „Co jsi udělal, aby jsi se měl lépe“? Když jsem začal pracovat, tak byla průměrná mzda 2000 Kč za měsíc. Já měl 3.500 Kč. Nebyl jsem líný jít do práce i v sobotu nebo v neděli, když bylo potřeba. Na pásce to bylo potom vidět. Vždy, ale můj příjem byl mírně nadprůměrný. To mi stačilo. Na kulturu, na rekreaci, na pivo, na sportování a další. Žádné Bahamy, ale třeba Slovensko, Chorvatsko, Egypt, Turecko, Španělsko, Itálie a další. Nemusím mít vše.
Celý život jsem si zlepšoval kvalifikaci. Studoval jsem, absolvoval certifikáty na auditora, na jazykové znalosti a nakonec jsem proto dosáhl na nejvyšší třídu ve státní správě u nás v Úřadu. Vše, ale bylo podmíněno se neustále vzdělávat a pracovat na sobě. Myslím si, že i šikovný řemeslník a uklízečka mohou být se svým zaměstnáním spokojení. Hlavně když ho vykonávají dobře.
Dnes mi mnozí závidí důchod. Odpracoval jsem 47 let. Odváděl peníze do důchodového systému. Po sedmi letech, které jsem ještě na penzi pracoval, si užívám důchodu. Stačí. Jsem spokojený. Nestěžuji si. Ani na vládu. Politika mě nezajímá. O to víc jsem svobodný. Nikdo se mnou nemanipuluje říkám si, co chci.
Myslím si, že je třeba potlačovat negativní energii jako je například závist, nepřejícnost, nenávist. Posilovat pozitivní jako je soucit, přátelskost, přejícnost, lásku. Strávit neúspěchy bez stresu. Patří totiž k životu. Naopak oslavit to, co se nám podařilo. Více se smát, ale pokud je třeba také si poplakat. Zhodnotit na co mám a nemám.
Nebát se změn. Pokud něco dlouho nefunguje, tak je to potřeba změnit. Ve vztazích k druhým, ve vztahu k sobě, ve vzájemné interakci (vzájemnému působení), v práci, v prevenci zdraví, ke své spokojenosti a dalším pozitivním opatřením.
Osud je podle mě dán, ale není v něm jedna cesta. Někde hluboce v podvědomí máme křižovatku a směr, kam život povedeme, si z nabídky můžeme vybrat.
Je dobré vycházet se sousedy. Pozdravit je, popřát pěkný den. Prohodit pár vět. Hlavně se na ně nemračit. Na nejbližší období by si člověk měl dávat drobné cíle a ty poté si splnit. Byl jsem na návštěvě příbuzné v Domově seniorů. Na celý dům řvalo „Studium šlágr“. Venku pěkně a všichni zalezlí v bytech. Čekají na oběd, až bude večeře a možná až bude konec. Tak bych si já život za 10 let nepředstavoval. Velmi důležité je těšit se na další den. Jako kdyby měl být poslední.
Jsem spokojený důchodce. Je mi, ale smutno, že dnes určitá skupina lidí útočí na seniory. Na internetu se objevují nechutné články typu: "Staří lidé smrdí, zdržují u pokladen a mají zbytečně vysoký důchod". Je zatím podle mě politika. Většina penzistů dává nepokrytě najevo koho budou volit. Je nás hodně a vyvolává to nenávist mezi lidmi. Samozřejmě si senioři vybírají, kdo co jim nabízí a slibuje. Já osobně bych volil opačně, ale jsem zhnusen z těchto excesů. Je to příklad toho jak se politika ubírá někdy nesprávným směrem. Dělají ji ovšem lidé!
