Přesně řečeno, tahle naše nekecací dohoda spočívá v tom, že nekomentujeme politiku aktuální, tedy to, co se právě kolem nás děje. Co se ale týče takříkajíc globálního politicko-filozofického náhledu na lidstvo, v tom si žádné zábrany nečiníme. Moudře – a s každým vypitým pivkem stále moudřeji a moudřeji – řešíme, jak by ideální svět měl vypadat a jak by měl být řízen. V tom jsme fakt dobří, ostatně jako všichni chlapi ve všech hospodách na této planetě. To už je holt nadčasovej chlapskej úděl. Náš štamgastovský kolektiv z hospody U kůzlátek k němu ovšem přistoupil obzvlášť vážně a seriózně. Ze svých řad jsme totiž vytvořili Stínovou světovou vládu (SSV)!
Hlavním důvodem této významné události bylo především to, aby se jen tak neorganizovaně neklábosilo, nýbrž aby se skutečně řešily nejžhavější problémy lidstva. Proto jsme si určili, jaký resort kdo z nás bude řídit a starat se o jeho zdárný chod. Každý z ministrů pak na pravidelných vládních zasedáních U kůzlátek informuje o tom, co nového ve svěřené mu oblasti vymyslel. Bohužel, je nás málo, takže každý musí obhospodařovat více resortů. Máme tedy práce nad hlavu. Příkladem píle může být sám předseda SSV Bedřich, který vedle řízení celého kabinetu a moderování jeho schůzí, má na triku ještě Ministerstvo pro nepřetěžování mužů domácími pracemi (MPNMDP) a Ministerstvo pro vyhodnocování průběhu posledního kola fotbalové ligy (MPVPPKFL). Kromě toho ještě pečlivě vykonává funkci ředitele Úřadu pro dohled nad pravidelnou docházkou ke Kůzlátkům (ÚPDNPDKK). Je to prostě workoholik!
Ale ani my ostatní členové Stínové světové vlády se nikterak neflákáme. Třeba Pepa je ministrem pro komunikaci s tchýněmi, ministrem pro nadávání na televizní programy a ještě k tomu vede Výzkumný ústav rodičovského přežití puberty vlastního potomstva (VÚRPPVP). Karel má také na starosti dva resorty. Především je to Ministerstvo pro šťastné manželství (MPŠM), které se soustřeďuje hlavně na tvorbu metodických pokynů pro manželky, kterak, kdy a za co všechno pochválit mužíčka, kterak mu ráno s úsměvem uvařit česnečku, když se večer vrátil domů poněkud znaven, kterak vyhnat haranty na pískoviště, když si taťka potřebuje drobátko zdřímnout na gauči. Dále Karel řídí Ministerstvo pro místní rozvoj restaurační sítě (MPMRRS). To si dalo za cíl, aby v každém lidmi obývaném prostoru existovala v docházkové vzdálenosti nanejvýš deseti minut alespoň jedna hospoda, kam si chlap může dojít léčit své nervy v kýblu.
Vlastík je zarytý starý mládenec, v mládí chtěl studovat právnickou fakultu, nakonec se stal kuchařem. Takže jsme ho udělali ministrem pro mužské právo na nutričně poctivou stravu. Jeho úkolem je bojovat proti všem těm tzatzikům, šopským salátům a tukožerným polévkám, kterými se některé manželky snaží odstranit pupky svých životních partnerů. Heslem tohoto resortu je „Neberte samcům prorostlej bůček!“ Jeho staromládenectví jsme pak využili přidělením Ministerstva pro tlumení překotné feminizace mužských profesí (MPTPFMP).
Vlastně jediným jednoresortním ministrem je Vladímír zvaný Houba, který stojí v čele Ministerstva pro správné prožívání piva (MPSPP). Ale v tomto případě je to omluvitelné, neboť tento resort má opravdu obsáhlý pracovní záběr. Musí dohlížet nejen nad chuťovou kvalitou a optimální teplotou zlatavého bumbáníčka, ale i nad způsobem jeho načepování a načechraností pěny, nad dodržováním míry po čárku, nad čistotou půllitrů a tak dál. K jeho povinnostem samozřejmě patří i dohled nad tím, aby k pivíčku bylo vždy k dispozici nějaké zobáníčko, například tláča s cíbou, a aby číšníci byli úslužní a hbití.
I já mám hodně makačky. Vedu totiž hned čtyři významné úřady – Ministerstvo pitného režimu (MPR), Ministerstvo úsporného pohybu (MÚP), Ministerstvo mariáše (MM) a Ministerstvo pro odstraňování nesprávného ženského pohledu na mužskou část populace (MPONŽPNMČP). První tři jmenované resorty mi naštěstí až tak moc práce nedají, chlapi většinou popíjejí dost pravidelně, zbytečně se nehejbou a mariáš hrajou obstojně, ale ten čtvrtý je fakt náročný. Co všechno jen si ty ženský o nás nemyslej a mezi sebou nevyprávěj? To je někdy hrůza! Ale já slibuju na svou ministerskou čest, že se budu neohroženě bít za to, abychom konečně byli ženami označeni za to, co skutečně jsme. Za o osud světa se starající roztomilé, snadno zranitelné něžné koloušky. Snad k tomu trochu dopomohl i tenhle skromný textík.
