Po lávce odpuštění,
stojím na druhém břehu,
co na tom divného,
že stále hledám něhu.
Než dojde k dialogu,
jen zase slepě tápu,
po lávce zapomnění,
to nejde, zcela chápu.
Já hledám lávku,
co za láskou zná cestu,
přes potok zurčivý
i k velikému městu.
Lávky se všechny
nad vodou jen klenou
a ona tiše šeptá nám,
jak je to mezi mužem a ženou.