„Díky pokračující diskuzi a podpoře prezidenta očekáváme, že se podpora brzy přiblíží k 80 procentům,“ komentuje situaci Milan Hamerský ze Spolku pro uzákonění eutanázie. Ta je uzákoněna v Nizozemí (od roku 2002), Belgii, Lucembursku (2009), Španělsku, Portugalsku (2023). Asistovanou sebevraždu dále povoluje Švýcarsko (i pro cizince), Rakousko, Švédsko, Německo (připravují povolení eutanázie). Ve Francie se již zákon projednává.
„Zájem narůstá. Nizozemí a Belgie se blíží 5 procentům ze všech úmrtí. To je 7 tisíc lidí, kteří podstoupili eutanázii,“ dodává Hamerský. Podle něho žádost o eutanázii podává vždy svéprávná osoba písemně. Posuzuje jí ošetřující lékař a druhý nezávislý lékař. Žádost je možné nejen kdykoli odvolat, ale i provedení eutanázie odložit.
Čeští zájemci o eutanázii se prozatím obracejí na Švýcarsko. Tam je nutné stát se členem jejich sdružení za cca 7 tisíc korun. Pokud jejich lékař uzná důvody z lékařské zprávy, je asistovaná sebevražda provedena po uhrazení cca 300 tisíc korun. Celý proces trvá minimálně čtyři měsíce.
„V České republice by eutanázie měla být hrazena z veřejného pojištění,“ myslí si Hamerský.
Na názor na řešení eutanázie jsme se zeptali profesora Julia Špičáka, z kliniky hepatogastroenterologie v IKEM: „Zavedení eutanázie v Česku podporuji. Je to humánní řešení ve výjimečných případech, kdy lidé na konci života nevýslovně trpí a prognóza je nezpochybnitelně infaustní. Domnívám se však, že tento proces musí být dobře legislativně ošetřen, aby v žádném případě nemohl být postup zneužit."
V současné době existují v ČR dva návrhy. První z nich z roku 2016 zpracoval Spolek pro eutanázii a je inspirován Belgií. Druhý návrh z roku 2020 podle Lucemburska navíc upravuje paliativní péči. S druhým návrhem pracuje senátorka MUDr. Věra Procházková, snaží se pro něj získat podporu dalších senátorů.
Spolek pro uzákonění eutanázie bude kandidovat v evropských volbách ve dnech 7. a 8. června 2024. Podporu spolku mohou lidé vyjádřit tím, že ho v těchto volbách budou volit. "Tvrdíme, že eutanázie je lidské právo, které by mělo být dostupné každému trpícímu v České republice i Evropské unii,“ říká Milan Hamerský.
Fotografii poskytl Spolek pro uzákonění eutanázie
Příběh paní Aleny
Jmenuji se Alena , mám 69 let. Před mnoha lety mi byl prokázán adenoidněcystický karcinom v levé tváři. Byly operace v letech 1993 a 2004. Vše bylo v pořádku, až v prosinci 2013 po operaci plíce začaly problémy. Proč? Bolesti při kousání, při dotyku – bolest levé tváře a mravenčení s bodáním. Já za to viním nemocnici. Lékař ORL mi řekl, že je to jen shoda náhod. Už devět let trpím velkými bolestmi, nemůžu kousat, ze zvětšující se díry ve tváři mi teče zapáchající tekutina. Rozpadá se mi dolní sanice vlevo. Proč?
Moje původní rakovina roste pomalu. Vím, že je pozdě něco dělat. Nechci čekat až do konce. Co se bude dít? Možná se utrhne zbytek sanice nebo začne z díry ve tváři téct krev. To je týrání mne i celé rodiny. Zatím jsem občas schopná chodit a postarat se o sebe. Tekutiny a nutridrinky, možná moje vůle. Cítím, že tělo bojuje, ale síly ubývají.
Chci eutanázii, která u nás zatím není povolena. Pláču, když mi vnučka (5 let) řekla „babi, ty smrdíš“ a šla za dědou. Máme čtyři vnučky a jde za mnou jen nejstarší, bude jí 10 let. Všechny to stresuje, jak vypadám. Peníze nemáme, abych jela tam, kde je něco jako eutanázie povolena. Přála bych si rozloučit se s rodinou a ukončit život. V hospici budu pomalu umírat hlady. To není důstojné. Pes nemusí trpět, ale já, člověk, ano.